Ottův slovník naučný/Evocatus

Ottův slovník naučný
Evocatio	Evocatus	Evoe evan

Údaje o textu
Titulek:	Evocatus
Autor:	Josef Čapek (1851–1915)
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. s. 850. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Evocatus [-oká-], římský vojín vysloužilý a ze služby propuštěný, jenž, nastala-li válka, tak zv. výzvou (evocatio) nově vstupoval do služby a to buď dobrovolně nebo jsa vázán výsluhami, jichž se mu dostalo při odchodu z vojny. – E-ti, již stáli v důstojenství výše než jiné mužstvo, měli nejen větší žold, nýbrž i různé úlevy a výhody ve vojenské povinnosti. Caesar dovolil jim i koně na pochodu užívati. Svěřovány jim obyčejně důležitější úkoly, jako výcvik nováčků, služba ordonanční, obhlídky a p.; byli i hlavní částí osobní stráže vůdcovy (cohors praetoria). Počet e-tův, již měli ve vojště svá vlastní oddělení, býval dosti značný; Augustus sestavil před bitvou u Mutiny sbor 10.000 vysloužilcův. Po zřízení stálých vojsk v době císařské omezena byla patrně vojenské instituce e-tů. Čap.