Ottův slovník naučný/Dovolená
Ottův slovník naučný | ||
Dovodčik | Dovolená | Dovolenec |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Dovolená |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 894–895. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Dovolená, dovolení (rus. отпускъ, franc. cougé, ital. permesso, angl. permission, něm. Urlaub) u vojínů, námořníků, úředníků, vůbec u lidí odvislých, vázaných u přesně určitému oboru služby, dočasně z této propuštění z různých příčin. Tak mužstvo vojenské puštěno na trvalou d-nou vykonavši presenční službu ve zbraních vypočtenou, dle výměru v tom kterém vojsku zavedeného, 3letou nebo delší, hlavně pro šetření peněz; na d-nou pro zotavení po delší těžké nemoci dle návrhu lékařova, dále na d-nou z ohledů hospodářských, když je vojína nutně potřebí doma na provozování živnosti ku podpoře rodičů, po případě sourozenců ku práci neschopných; na krátkou d-nou po žádosti vojákově nejvíce přes skupinu svátků k vůli zábavě. Důstojníci v armádě a v námořnictvu rak.-uherském mají nároky, ovšem dle přípustu služby, na d-nou ročně na dvakrát 14 dnů bez udání příčiny, a mimo to ob rok na 8 neděl pro zábavu neb záležitosti rodinné; po delší těžké nemoci na zotavení, kdež d. i s původní chorobou nemá trvati — vyjma případy vyžadující ohledy výjimečné — přes 6 měsíců. Zvláštním druhem d-né je d. s důchody na čekání (Wartegebühr) rovnajícími se výšlužnému, patřícímu tomu kterému s ohledem na hodnost a počet roků služebních; na takou d-nou, která dříve skoro správněji slula dočasným odpočinkem, na půl roku neb rok dáváni důstojníci dlouho a těžce stonavší, je-li u nich naděje na uzdravení. Konečně udílí se d. na delší čas, nejdéle na rok, beze všech důchodů důstojníkům zámožným, že mohou žiti slušně dle své hodnosti z prostředků vlastních.