Ottův slovník naučný/Doušky

Ottův slovník naučný
Douška	Doušky	Do ut des

Údaje o textu
Titulek:	Doušky
Autor:	Čeněk Zíbrt, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 890–891. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Doušky. O svatodušních svátcích (v pondělí nebo v úterý) vycházeli Čechové za starších dob na pole a prohlíželi i staří mladším ukazovali hranice svých lánův a mezníky, nejsou-li přeneseny a jak se vzájemně meze stýkají, pro zachování toho budoucí paměti. Po prohlídce zasedali ke společné pitce a zábavě, zpěvu i tanci. Podle svátků svatodušních původně nazvána byla tato schůze d. Později říkávali d. podobným hodům společným vůbec, na př. po prodeji obecní trávy, při cídění rybníků a studánek, při přijetí nového souseda do obce nebo pastuchy do služby, „dodržování“ slavnosti po pouti, po svatbě a pod. Srv. Krolmus, Staročeské pověsti, 1845, I, 479. Zbt.

D. zvala se též slavnost cechu a omladiny soukenické v některých městech českých (na př. Rychnově n. Kn., Humpolci a j.), záležející ve slavnostním průvodu, při němž členové cechu byli oděni malebnými historickými kroji a někteří z nich dávali divákům připíjeti z velikých pohárů. Odtud název slavnosti.