Ottův slovník naučný/Dipnoi
| Ottův slovník naučný | ||
| Dipneumones | Dipnoi | Dipo |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dipnoi |
| Autor: | František Vejdovský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha: J. Otto, 1893. s. 589–590. Dostupné online. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Dílo ve Wikipedii: Dvojdyšní |
|
Dipnoi (řec.), ryby dvojdyšné, bahníci, prvotně Güntherem za obojživelníky považované, jindy také jakožto samostatný řád skelnošupinných (Ganoidei) vykládané, ve skutečnosti však přechodní typ mezi rybami a obojživelníky. Obsahují pouze 3 rody se 4 druhy živými a obývají v teplých krajinách Ameriky (Lepidosiren), Afriky (Protopterus) a Australie (Ceratodus, domácím jménem barramunda), živíce se zde látkami živočišnými i rostlinnými. Hlavní znak jejich spočívá v dýchání, jímž se přizpůsobují buď vodnímu, buď bahennímu životu. V době dešťů žijí totiž d. ve velikých řekách jmenovaných dílů světa a dýchají žábrami. Za dob sucha zahrabávají se do bahna, tvoříce zde zvláštní dutiny, obrovským cystám podobné, a v té době zaměňují plovací měchýř v pravé plíce, jimiž dýchají vzduch v bahně obsažený. Plíce ty jsou u Protoptera a Lepidosirena dvojité, u Ceratoda jednoduché, srůstem z obou polovin povstalé. Jiný podstatný znak dvojdyšných ryb jsou ploutve. Ocasní ploutev počíná na hřbetě, objímá souměrně zadní tělo (diphycerkní) a přechází na břišní stranu. Prsní a břišní ploutve jsou u Lepidosirena a Protoptera vláknité, z jediného hlavního paprsku (40členného) tvořené; nemají tedy způsobilosti lokomotorní a slouží více ku hmatu. Okončiny Ceratoda jsou však pravé ploutve, rázu velice původního, sestávajíce z hlavního č. osního paprsku (24členného) a obojstranně se rozbíhajících paprsků vedlejších, o něž se opírají jednostranně vlákna rohovitá, spojená vláknitou blanou, jež přispívá k rozšíření této celkem nesouměrné ploutve. Žábrami liší se d. ode všech ostatních ryb tím, že mají po celý věk dvojí tyto ústroje dýchací. Vnitřní žábry odpovídají žábrám ostatních ryb, skrývajíce se v dutině pod víčkem žaberním a jsou 3 (Lepidosiren), nebo 4 (Ceratodus a dle Brasa také Protopterus). Vedle vniterních žaber jsou však vyvinuty ještě zevní žábry, u mladých značně dlouhá to vlákna (u Protoptera po 3 z každé strany), u starých pak ponenáhlu se skracující. Tyto vláknité žábry upomínají na tytéž ústroje mladých žraloků, chimér a j. a jsou patrně předky žáber vnitřních. O vývoji dvojdyšných ryb sdělil dosud předběžné zprávy Caldwell, který k tomu účelu podnikl památnou výpravu do Australie, aby sledoval vývoj Ceratoda. Jikry, jež klade tato ryba na rostliny jako evropský čolek osaměle, prodělávají úplné rýhování a zárodky mají obdivuhodnou podobu s embryi obojživelníků. Ryba líhne se po 3 měsících a to v listopadu. — Dle počtu plic rozeznávají se d. jednoplicní č. Monopneumona s rodem Ceratodus (v. t.) a dvojplicní č. Dipneumona s rody Lepidosiren (v. t.) a Protopterus (v. t.). — D. jsou ostatně velikého stáří geologického; žiliť předkové jejich na kontinentě evropském za dob kamenosolných a též hojně v Čechách za doby permské (Ceratodus Barrandei, označený chybně jakožto Ctenodus). V.