Ottův slovník naučný/Dělnické koalice
| Ottův slovník naučný | ||
| Dělnické choroby | Dělnické koalice | Dělnické kolonie |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dělnické koalice |
| Autor: | Albín Bráf |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. s. 227-230. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Odbory |
|
Dělnické koalice. Pojmem tím zahrnujeme všeliké úmluvy a spolčení mezi dělníky, které mají za účel docíliti výhodnějšího upravení mzdy nebo jiných podmínek pracovních, na př. hodin pracovních. Mylné jest pokládati stávky za vlastní účel d-ckých k-cí: stávka bývá pouze posledním a nejdůraznějším jejich prostředkem. Počátky d-ckých k-cí lze stopovati až do cechovních dob středověkých. V počátcích rozvoje cechovního nebyl arci koaliční ruch živen zobecnělým nějakým přesvědčením o protivě kapitálu a práce, nýbrž příčiny povahy více nahodilé způsobovaly občasné pokusy sjednoceného vystoupení tovaryšů proti mistrům. Pocit řečené protivy dostavuje se až v době úpadku cechovního zřízení a zvláště v těch živnostech, ve kterých přestává tovaryšství býti jen stavem průchodním k mistrovství (srovn. Dělnická otázka). Ale teprve změnou nastalou v nové době v právním poměru podnikatelův a dělníků a rozvojem velkovýroby i dopravních prostředků dostalo se d-ckým k-cím nových vzpruh a snahám po obsáhlé pevné organisaci jejich příznivějšího podkladu.
Zákonodárství až do století našeho zapovídalo všeliký způsob koalicí a trestalo jejich strůjce i účastníky. Tak se potkáváme se zákazy v Anglii jíž od XIV. stol., kdež nejprve vydávají se příležitostně pro jednotlivé živnosti, r. 1549 ponejprv všeobecně; v XVIII. věku, když začíná se tam vyvíjeti velkovýroba, zase mezi l. 1720—92 opakují se hojně zápovědi zvláště pro dělnictvo jednotlivých odvětví výrobních, až konečně vydán r. 1799 zákaz všeobecný pro dělníky i podnikatele, co do trestů r. 1800 ještě zostřený. Ve Francii již ve předešlých stoletích obracejí se královské výnosy proti koalicím, ale také ještě za revoluce r. 1791 vydán proti nim přísný všeobecný zákaz. Zákon tento, rovněž jako dotčené anglické z r. 1799 a 1800 a zákony ostatních států pevniny jim zcela obdobné, byl však již v příkrém odporu s duchem nových právních řádů, zbudovaných na zásadách volnosti osobní a svobodné pracovní smlouvy. Zůstavujíce upravení pracovního poměru svobodnému dohodnutí podnikatelův i dělníkův, nemohouce ostatně ani prakticky zameziti úmluvy podnikatelů, dopouštěly se zákony ty největší nedůslednosti, když zabraňovaly a pokutovaly společné úmluvy nebo spolčení dělníků, mající za účel posilniti postavení jejich jakožto nabízečů práce, kteréžto postavení dole z příčin výše vyložených samo sebou jest z pravidla slabší nežli poptavačovo. Proto přese všecku namnoze snadno pochopitelnou nechuť proti koalicím, vyvolanou násilnostmi spáchanými při stávkách, zjednalo si konečně platnost přesvědčení, že o svobodě práce a smlouvy pracovní nemůže býti dotud řeči, dokud zákony zabraňují nebo dokonce trescí i takové koalice, při kterých ani se nečiní nátlak nějaký na dělníky jiné, aniž jinak se porušuje pořádek veřejný.
Obrat nastal nejprve v Anglii. Tam totiž r. 1824 zrušena zápověď koaliční. Ve Francii nejprve Napoleon III. obmezil trestní ustanovení proti d-ckým k-cím na případy, kde jedná se podvodně, násilně a t. p., r. 1868 prohlášeno výslovně, že stejně, jako již trpěna byla odborná spolčení podnikatelů, trpěna budou i odborová spolčení dělníků, pokud nebudou se obírati politikou nebo nebudou skracovati svobodu pracovní jiným. V Německu od r. 1859 počínají se v rozličných státech rušiti staré zápovědi koaliční (v Sasku na př. 1861 živnostenským řádem), až konečně právo koaliční obecně přiznáno v severoněm. (později říšském) zák. živnost. z r. 1869. Rakousko následovalo — po veliké demonstraci dělnické sosnované ve Vídni r. 1869 před říšskou sněmovnou — zákonem ze 7. dubna 1870. Obecný charakter všech právě dotčených zákonů jest ten, že se sice d-ckým k-cím ani podnikatelským nebrání, pokud dbají mezí zákonných a neohrožují osobní svobody donucováním, násilím atd. Avšak závazky z úmluv takových vyplývající nejsou žalovatelny. Anglické a francouzské zákonodárství šlo pfes stanovisko zákonů z r. 1824 a 1868 ještě dále. Tak anglické po podrobném vyšetření poměrů anketou z r. 1867 poskytlo obecné tamější organisaci koaliční — zvané Trades Unions — pevnější právní základ, přisoudivši jim způsobilost nabývati jmění (nemovitého ne více než 1 akr), dají-li své stanovy úřadně registrovati a pokud vyhovují předpisu, aby každoročně oznamovaly úřadu stav členstva a jmění. Také franc. zákon z r. 1884 udělil dělnickým odborovým jednotám (syndikátům) právní způsobilost majetkovou, věc to, která u nás arci vyplývá již z předpisů práva spolkového.
Přes tuto shodu právních základů jest v dotčených státech vývoj d-ckých k-cí a přítomná podoba jejich i moc jejich sociální velmi nestejná. Přehlédnou-li se všecky známé jejich tvary a směry ve státech evropských i v Americe a v Austrálii, lze sestaviti asi následující charakteristické rozdíly d-kých k-cí. Nejprve rozeznávají se koalice k účelům pouze přechodným (na př. za účelem určitého zvýšení mzdy s vyhrůžkou stávky v pozadí) od koalicí, jež jsou povahy trvalé. Prvější jsou vůbec primitivnější formou koaliční; převládají-li v nějakém státě nebo národě, jest to svědectvím o nedokonalém ještě stupni organisace dělnické; čím tato jest pokročilejší, tím více převládají trvalé formy koaliční, jejichž nejvýznamnější typ tvoří dotčené již anglické Trades Unions. V rozděleních nyní následujících bude přihlíženo pouze ke koalicím povahy trvalé. Nevznikly snad teprve v době, když zákony počaly je dovolovati, nýbrž některé povstaly a trvaly mnohem dříve jako tajná spolčení dělníků téhož odvětví výroby, jejichž různá místní sdružení udržovala často dosti živé spojení vzájemné, jako na př. u textilních tiskařů. Převahou bývají trvalá dělnická spolčení koaliční zároveň odborovými, t. j. zahrnují pouze dělníky jednoho odvětví výrobního nebo několika málo příbuzných. Všeobecná, t. j. taková, jež zahrnují dělníky nejrozličnějších odvětví, z příčin snadno pochopitelných nemívají valné účinnosti, leda ve směrech úplně cizích vlastní povaze koalicí zde míněných. Trvalé koalice, především jen odborové, mohou pak zase býti buď lokální, tak že se vztahují jen na dělníky jistého odvětví, v určité obci neb užším místním okresu, nebo mohou zahrnovati dělnictvo odborové na různých místech, třeba po celém státě neb i přes meze jeho. Jsou to pak koalice národní po případě mezinárodní. S té stránky nejvíce vyvinuty jsou anplické Trades Unions, zahrnující z pravidla velikým počtem dělníky jednoho nebo několika příbuzných odvětví po celém státě, některé pak rozšířily své spojení i na kolonie zaokeánské. Přijímají však jen pracovníky cvičené (skilled) svého odboru, nikoliv pouhé nádenníky. To jest podmíněno pevnou organisací; ve hlavním sídle příslušného odboru je vrchní sídlo správy, výkonný výbor s generálním tajemníkem, a ve všech místech, kde je jistý minimální počet členů, zřízeny jsou místní odbory se svými zvláštními výbory. V jednotlivém podniku nebo místním odboru nesmí se zavésti stávka, nedalo-li vrchní vedení k ní svolení, jinak nemají nároku na podporu. V žádném jiném státě evropském ani mimoevropském nedospěly d. k. k takovému stupni organisace a zároveň k takové míře ustálenosti i četnosti jako v Anglii. Francouzské syndicats professionels des ouvriers, ani německé Gewerkvereine, ani rozličná obdobná sdružení v Spoj. Obcích severoamerických nevzmohly se dosud na něco jen přibližně obsáhlého, pevného a účinného. Proto i mezinárodní svazky koaliční, kteréž by m. j. sloužily současnému pořádání všeobecných stávek v různých státech, dosud se neuskutečnily; ale ovšem zjednáno spojení mezi anglickými Tr. Un. a společné sjezdy jejich zástupců. Teprve když koaliční organisace dospěje k té výši, na jakou zmohla se většina Trades Un. anglických, stává se nástrojem účinné organisace práce. Tuto organisaci provádějí prostředky následujícími : 1. vylučujíce soutěž v práci mezi dělníky svých odborů, vystupují naproti podnikatelům tím jednotněji a účinněji, čím větší počet dělníků těch oborů zahrnují; 2. sledují stav odbytu a poměry cen svého odvětví výrobního a dle toho upravují požadavky mezdní v jednotlivých závodech i všeobecně pro celé odvětví; 3. usiluji o příznivé upravení podmínek pracovních vůbec; 4. poskytují podpory při stávkách ve příslušném oboru výrobním pořádaných, byly-li uznány za důvodné; 5. přizpůsobují nabídku práce poptávce tím, že síly pracovní z míst, kde jich je přebytek, uvádějí tam, kde jich je potřebí, dávají dělníkům takovým i vůbec členům svým práci hledajícím podpory cestovní a berou vůbec zprostředkování práce do svých rukou.
Jiný důležitý rozdíl vzniká, obmezují- li se d. k. pouze na tyto řečené úkoly organisace práce, nebo přibírají-li si též jiné: sociální, kulturní atd. I v tom směru anglické Tr. Un. stojí nejvýše, neboť přijaly celý obor pojišťování dělnického (nemocenského, invalidního, vdovského a sirotčího), což nebylo bez dobrých účinků i v příčině větší rozvážnosti při pořádání stávek, neboť nemajíce pokladny stávkové odděleny od podpůrné, ochromují každou neúspěšnou stávkou svou způsobilost podpůrnou v oboru pojišťování.
Konečně závažný rozdíl panuje mezi d-ckými k-mi, které spojují působnost s agitací socialistickou, a těmi, kteříž se jí vzdalují nebo se přímo staví proti ní. Tento rozdíl nejvýznačněji vystoupil již při vzniku t. zv. »Gewerkvereinů« v Německu, když počaly se v život uváděti r. 1868 se strany liberální (dr. M. Hirsch) s úmyslem napodobiti anglické Tr. Unions, i zároveň se strany sociální demokracie (Schweitzer) s hlavním zřetelem k vydatnější agitaci socialistické a s ideou Lassalleovských »výrobních společenstev«, jakožto cílem konečným; tyto posléze dotčené po náhlém rozkvětu rychle pozbyly významu, za to chopila se internacionála (internacionální spolčení dělnické) Marxem vedená řečených jednot v první řadě rovněž k účelům účinnější propagandy. Zvláštních úspěchů právě koalice s touto tendencí se nedodělaly, neboť nemohlo ani býti záměrem socialistických vůdců, aby úspěšnou koalicí se ukázalo, že je možno podstatně zlepšiti osud dělnictva svépomocí na půdě platných právních řádů. Naopak právě nejúčinnější organisace a také největších úspěchů co do mzdy a podmínek pracovních dosáhlo v Německu to odborné sdružení, které šlo důsledně jen za praktickými cíli svými, nesměšujíc tyto s jakýmikoliv jinými snahami, totiž sazečské. Ještě dříve než v Německu počíná vliv internacionály ve Švýcarsku. Anglické Tr. Unions dovedly celkem zabrániti tomu, aby svou organisaci za praktickými cíli směšovaly se socialistickými záměry dále jdoucími; teprve v létech 1889, 1890 a 1891 počal se pokoušeti na kongressech jejich socialistický živel, aby je strhl také na to pole, ale na ten čas ještě s nevalným zdarem.
Z odvětví výrobních, jejichž dělnictvo súčastňuje se v trvalých formách koaličních právě vylíčených, na prvním místě stojí průmysl tovární a hornictví. Ve velkoprůmyslu manufakturně organisovaném a v průmyslu ryze řemeslném z pravidla jen v městech větších daří se zříditi a udržeti odborné jednoty dělnické; v rolnickém dělnictvu podařily se jen zcela výjimečně koalice pouze přechodné (stávky roln. děln. v italské provincii mantovské r. 1884); v Americe Severní došlo též ke koalicím zřízenců železničních.
Naproti d-ckým k-cím tvoří se přirozeně koalice podnikatelské, zpravidla také jen takové, jež zahrnují podnikatele stejného oboru výrobního, a jako oněm jest stávka posledním rozhodným prostředkem, tak těmto hromadné propuštění (lock-out). Takto vzniká u obou stran trhu pracovního organisace bojovná, v níž každá strana zbavuje se toho, co ji oslabuje ve sporu zájmů obapolných, totiž soutěže. Avšak tato organisace bojovná může se, když obě strany s úspěchem ne vždy stejným změřily své síly, státi základem organisace smírné v ten smysl, že obě strany jmenují zástupce ke vzájemnému vyjednávání o podmínkách práce a mzdy. Rozvoj zařízení příslušných nejvíce dosud pokročil v Anglii (srv. Conciliation councils). Bojovná stránka koalice vystoupí tu teprve pak, když k dorozumění nedojde a ta nebo ona strana přes to potrvá při žádosti změny poměru pracovního.
Byl to zejména proslavený autor spisu o angl. Tr. Unions, Lujo Brentano, který kladl největší naděje v rozvoj odborových jednot dělnických, zřízených dle vylíčeného vzoru anglického a na smírné organisace jaksi nejpřirozeněji v nich vyrůstající. Spatřujeť v tom cestu k žádoucímu rozřešení otázky dělnické na půdě liberálnímu duchu nejvíce hovící, totiž na půdě sociální svépomocí. Avšak na pevnině prozatím ještě organisace dělnictva sama zůstává daleko za anglickými vzory a vzmáhající se socialismus snaží se obraceti je k cílům zcela jiným, na jejichž podporu by to nebylo, kdyby v dělnictvu vzmáhalo se přesvědčení, že může takovými cestami svůj osud zlepšiti a dospěti k sociálnímu míru. Tím povážlivější by však bylo, kdyby se strany podnikatelů hledělo se na každý pokus trvalé organisace koaliční s nepřízní, což dosud namnoze se děje, protože přesvědčení o společenské rovnoprávnosti obou stran, dělníků i podnikatelů, dosud k plné platnosti nepřišlo, ač to s neodolatelnou nutností vyplývá z platných našich řádů právních, jichž přece proti nájezdům socialismu chceme obrániti a zachovati. (Historii a statistiku pro jednotlivé státy viz pod hesly: Trades Unions, Syndicats, Gewerkvereine, Knights of labour.) Literatura: L. Brentano, Arbeitergilden der Gegenwart (1872); G. Howell, The Conflicts of Capital and Labour (1890); přehledy pro jednotlivé země viz Handwörterbuch der Staatswissenschaften. Bf.