Ottův slovník naučný/Cognitor

Ottův slovník naučný
Cognitio	Cognitor	Cognomen

Údaje o textu
Titulek:	Cognitor
Autor:	Josef Čermák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 495. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Cognitor [ko-], v řím. civilním sporu původní, z volného počinu processní strany ustanovený zástupce (v nejstarším processu civ. zastoupení dobrovolného vůbec nebylo). Ustanovení jeho dělo se formálně. O tom z pozdější doby však víme jen to, že strana jmenovala ho u přítomnosti strany druhé na soudě (původně) nebo mimo soud. Přítomnosti jmenovaného c-a třeba nebylo, postačilo, že na to ve spor vstoupil. Rozumí se, že c. musil býti způsobilým státi k soudu. Vstoupením ve spor stal se c. pánem pře (o zastoupeném nebylo více řeči), on byl oproti druhé straně vlastním žalobcem, resp. žalovaným. Avšak právě u c-a nejprve prokmitá jeho jakost co zástupce, nikoliv strany, a to nepochybně proto, že ve způsobě zřízení jeho bylo zjištěno, že jeho ustanovitel zastoupený schvaluje jednání jeho jako svá. Proto c. žalobce byl nejdříve prost povinnosti dáti záruku, že žalobce spor schválí (cautio de rato) a nikoliv c. žalovaného, nýbrž žalovaný sám povinen byl dáti záruku, že rozsudek vyplní (cautio iudicatum solvi). Důsledně pak nepříslušela též žaloba o nárok z rozsudku a námitka věci rozsouzené c-u, nýbrž přímo zastoupenému. Čk.

C. in rem suam. Litis contestací stával se v římském processu c. žalobcův pánem žalobního nároku, c. žalovaného zavázaným za žalovaného. Tohoto zvláštního účinku litis contestace užíváno bylo v starším právě římském, jež neznalo nastoupení v cizí, stávající již nárok nebo závazek, ku převedení závazku na třetí osobu tím, že přejimatel ustanoven byl za c-a a pře s ním kontestována. C. za tou příčinou zřízený zove se c. in r. s., poněvadž jako takový vyřizuje věc vlastní, pročež v tomto případě přísluší žaloba a námitka z rozsudku (actio, exceptio rei iudicatae) přímo jemu, nikoliv zastoupenému. Čk.