Ottův slovník naučný/Civitas

Ottův slovník naučný
Civitanova	Civitas	Cività Vecchia

Údaje o textu
Titulek:	Civitas
Autor:	Josef Miroslav Pražák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 416. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Civitas (lat.), obec, občanstvo, pak i soubor práv a povinností občana. Rozeznávají se: a) c-ates foederatae, obce, které na základě zvláštní smlouvy (foedus) s Římem podržely svou autonomii, majíce vlastní správu, soudnictví, mincovnictví, právo exilu, a jsouce prosty daní do Říma a j., do zahraničné politiky ale neměly zasahovati; a b) c-ates (sine foedere) immunes et liberae, obce, které za zvláštní věrnost nebo zásluhu obdržely od senátu, národa nebo císařů privilegium svobody, tedy jakýsi dar z milosti, kterýž mohl zase býti odvolán. Z Říma obdržely ústavu (lex c-atis), kteráž však přidržovala se zařízení v obcích těch již dříve platných, pokud se srovnávala se zásadami římskými. Práva jejich byla celkem táž, jako obcí foederovaných. Právo občanské může býti buď úplné (optimo iure), obsahujíc práva veřejná i soukromá, neb omezené (minuto iure) bez práv veřejných, t. zv. c. sine suffragio. Ztráta práva občanského nastává přijetím občanství v jiné obci, zajetím od nepřítele, vypověděním do vyhnanství nebo deportací. Ostatek viz Civis. – Srv. H. Michel, Du droit de cité romaine (Paříž, 1880); Pinvert, Du droit de cité (t., 1885). Pk.