Ottův slovník naučný/Civis
| Ottův slovník naučný | ||
| Civilsk | Civis | Cività |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Civis |
| Autor: | Josef Miroslav Pražák |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 415–416. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Civis (lat.), občan. Kdo rodem nebo propuštěním na svobodu nebo zákonným ustanovením přijat byl do svazku obce římské, slul c. Romanus (občan římský). Protivu k občanům tvořili jednak cizinci (peregrini), jednak otroci (servi). Soubor všech občanů činí národ římský (populus Romanus, Quirites anebo p. R. Quiritium). Za doby královské a na počátku republiky byli pouze patriciové plnoprávnými občany; teprve později domohli se ponenáhlu i plebejové rovného práva s patricii. Počet občanstva množil se výboji a přistěhováním, ale obyčejně odepřena byla novým občanům veřejná práva občanská, stali se t. zv. cives sine suffragio čili Caerites; časem však i tito nabyli úplného práva občanského. Po válce spojenecké dáno bylo zákonem konsula L. Julia Caesara (lex Julia) r. 90 př. Kr. právo občanské městům latinským a těm spojencům italským, kteří války se nesúčastnili. Doplňkem zákona tohoto byl zákon Plautia Papiria z r. 89 př. Kr., kterýmž právo občanské uděleno všem svobodným obyvatelům italským od Rubikona až k jižnímu výběžku Itálie, dokáží-li, že v době, kdy zákon byl vydán, měli bydliště v Itálii. Od té doby bylo právo občanské štědřeji udělováno. Tak G. Julius Caesar r. 49 př. Kr. udělil je obyvatelům Gallie zapádské, ba i některým kmenům zaalpským. Podobně činili císařové Augustus, Claudius, Vespasián, Traján, Hadrián, a císař Caracalla udělil posléze r. 221 po Kr. právo občanské všem obyvatelům říše z příčin fiskálních. – Práva občanská byla: 1. veřejná (publica), 2. soukromá (privata). K veřejným náleží: a) volební právo aktivní (ius suffragii), kteréž jen osobně v Římě mohlo býti vykonáváno; b) volební právo passivní (ius honorum); c) právo odvolati se z trestu hrdelního, přisouzeného úřady ku shromáždění národa (ius provocationis). V příčině soukromoprávní spadá sem: a) právo uzavírati zákonně platný svazek manželský (ius conubii); b) právo majetek zjednávati a prodávati (ius commercii). Zevně lišili se občané od neobčanův oděvem, a sice togou a zvláštní obuví (calceus). Občanství římské bylo velmi cenné, tak že často prohlášení »c. Romanus sum« (jsem občan římský) chránilo osobu od příkoří. Počet občanů zjišťoval se za doby republikánské a v prvních dobách císařství censem. Při censu, který Augustus r. 14 po Kr. vykonal, napočteno bylo 4,937.000 občanů. Každý občan přijat byl do jedné tribue, jichž bylo od r. 241 př. Kr. 35. Pk.