Chaetopoda, červi štětinatí, podtřída červů kroužkovitých (Annulata) zahrnující řád Polychaeta s tvary většinou mořskými a řád Oligochaeta s tvary žijícími po většině ve vodách sladkých a ve vlhké zemi. Tělo jejich pravidlem bývá členěno tak, že vnější členění souhlasí s vnitřním; rozeznáváme pak první článek (lalok čelní s ústním) a články ostatní. Vnější členění znatelno bývá ryhami články oddělujícími a vnějšími ústroji za sebou (po článcích) se opakujícími, vnitřní členění označují přehrádky (dissepimenta, septa) články oddělující, jinak vyjádřeno jest opakováním se vnitřních ústrojů neb jich částí. Stěnu tělní tvoří tu hypodermis se zřetelnou kutikulou, pod hypodermis uloženo svalstvo pohybu sloužící: souvislá vrstva svalů okružných (příčných) a pod ní vrstva svalů podélných rozdělená čarami postranními i čarou hřbetní a břišní. K pohybu slouží dále štětiny, význačný to znak Ch-dů. Jsou párovitě na článcích v podélných řadách za sebou po stranách těla umístěny, u Polychaetů trčí ve zvláštních výčnělcích těla, komolcích nožních či parapodiích, u Oligochaetů ve váčcích štětinových. U Polychaetů bývají rozmanitěji, u Oligochaetů jednodušeji upraveny, výjimkou scházejí (Linotrypane, Anachaeta). U Oligochaetů nebývá jiných ústrojů zevnějších, u Polychaetů bývají přívěsky na hlavě, s činností citovou (tykadla, makadla) neb dýchací, na článcích ostatních nalézáme na komolcích nožních přívěsky vláknité neb jinak upravené, s činností hlavně citovou (cirri), a k tomu jiné rozmanitě upravené, na komolcích nožních neb mimo ně na hřbetě, s činností dýchací. Soustava nervová pravidlem člení se u Ch-dů na mozek (dvojitě založená uzlina mozková) spojený kruhem jícnovým s pásmem břišním, dvojitě založeným a uzlícím se po článcích. Z nervstva útrobního patrno jest hlavně to, jež opatřuje rouru zažívací. Ústroje smyslové jsou jednodušší u Oligochaetů (oči, jamky vířivé, brvy hmatavé), složitější a rozmanitější u Polychaetů: oči, někdy velmi složité, tykadla a makadla (obé na prvním článku), jamky vířivé a váčky sluchové. Soustava zažívací má odstavce: hltan (u Polychaetů někdy mocně svalnatý, kusadly ozbrojený a vychlípitelný), jícen (krátký a úzký), žaludek střevní, dlouhý a širší, přehrádkami článků zaškrcovaný, zakončující řití na konci těla v poloze hřbetní. Ze žláz, družících se k rouře zažívací, hlavně vynikají žlázy slinné; povrch žaludku střevního, vlastně obemykající jej cévy hřbetní a cévní sítě střevní, pokryt bývá buňkami, t. zv. chloragogenními. Ch. mají pravou dutinu tělní vyloženou buňkami peritoneálními, pravidlem rozdělenou hřbetním i břišním mesenteriem a přehrádkami na tolik oddílů, kolik článků těla. Naplněna jest tekutinou mízní a splývají v ní namnoze buňky lymphatické. U Ch-dů bývá pravidlem vyvinuta uzavřená soustava cévní (schází u čeledi Capitellidae). Složena bývá hlavně z cévy hřbetní a břišní, jež spojeny jsou vidlicí cévní na přídě, cévami postranními v článcích, cévní sítí střevní a cévami zásobujícími stěnu tělní a ústroje vnitřní. Céva hřbetní sbírajíc krev z cévní sítě střevní a stahujíc se žene krev od zadu ku předu a vede ji cévami postranními (z nichž některé v mnohých případech též se stahují) a vidlici cévní do cévy břišní, jež spojena zvláštními cévami spojnými se sítí střevní. U Oligochaetů není, až na jisté výjimky (Dero), zvláštních dychadel, dýchání děje se tu hlavně povrchem těla. U Polychaetů soustředěna činnost tato hlavně na zvláštní přívěsky (žaberní) uvnitř cévami opatřené a umístěné na těle způsobem, o němž již v předu zmínka učiněna. Ústrojí vyměšovací jest u Ch-dů zvláště význačné. Rozeznávati možno: 1. ústrojí vyměšovací larvové, činné za života larvy a později zanikající, 2. zatímní (provisorní), objevující se v mládí v předních segmentech a později zanikající, 3. trvalé. Toto poslední vyskytuje se pravidlem párovitě po článcích, výjimkou u některých cizozemských Oligochaetů druhotným pochodem četně a roztroušeně. Na každém takovém ústrojí lze pozorovati: obrvenou nálevku otevírající se do dutiny tělní, chodbu vývodní a konečnou čásť, namnoze v podobě váčku svalnatého, otevírající se ven otvorem ve stěně tělní. Nálevka schází v řídkých přpadech (čeleď Chaetogastridae), u Oligochaetů zeje pravidlem do předcházejícího článku a jest upevněna v zadní přehrádce téhož článku, chodba vývodní s otvorem vývodním jest v následujícím článku. U Oligochaetů jest chodba vývodní namnoze značné vinuta a na různé odstavce členěna, tvořena pak z jediné řady buněk kanálkem provrtaných (jest intracellulární), u Polychaetů bývá méně vinuta a má stěny buněčné (jest intercellulární). Pokud se poměrů pohlavních týče, jsou Oligochaeta obojetníky, v Polychaeta převahou pohlaví odděleného. Žlázy pohlavní jsou od vývodů svých odděleny. Vznikají jakožto shluky buněčné v peritoneálním povlaku dutiny tělní, u Oligochaetů v určitých článcích, u Polychaetů roztroušeně v řadě článků. U Polychaetů za vývody produktů pohlavních slouží ústrojí vyměšovací (pravidlem zadní páry, kdežto přední páry slouží výhradně činnosti vyměšovací). Též u nejnižších Oligochaetů, jež představuje rod Aeolosoma, dopravovány jsou buňky chámové na venek ústrojím vyměšovacím. U ostatních Oligochaetů vznikají v době pohlavní zvláštní vývody, chámovody a vejcovody. Jsou opatřeny obrvenou nálevkou, otevírající se do dutiny segmentů pohlavních a vývodní chodbou více či méně upravenou. K nim pojí se samostatné schránky chámové (receptacula seminis), jež zvláštností jsou Oligochaetů. Vedle pohlavního množení vyskytuje se, ač mnohem řidčeji, množení nepohlavní (Aeolosoma, Naidomorpha, Chaetogastridae, Syllis prolifera, Autolytus prolifer, Myrianida, Filograna implexa, některé druhy rodu Protula), jež děje se pučením v ose podélné. Vývoj děje se u Polychaetů proměnou, prostřednictvím volné larvy trochosphaera zvané, obrvené, neb s jedním neb s více pásy obrvenými, u Oligochaetů jest vývoj zkrácen a modifikován. Literaturu a podrobnější vylíčení viz pod hesly obou řádů Oligochaeta a Polychaeta. Šc.
PD old 70