Ottův slovník naučný/Annulata

Údaje o textu
Titulek: Annulata
Autor: František Vejdovský
Zdroj: Ottův slovník naučný: Druhý díl. Praha: J. Otto, 1889. S. 413–415. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Annulata (ve všech něm. rukovětech nesprávně pod jménem Annelides), červi členití, velmi obsáhlá skupina červů kroužkovitých, čítajících nejméně 2500 druhů živých a několik neúplně zachovaných forem zkamenělých. Jako téměř všickni červi, jsou i a. odkázána na život v místnostech vlhkých, v největším množství pak žijí ve vodách slaných i sladkých, malá část žije cizopasně (Oligognathus atd.). Název a. má původ svůj v úpravě těla, jež skládá se namnoze z četných, za sebou následujících článků č. segmentů (též metamerů), rozdělených od sebe více méně zřetelnou ryhou. Členění to neopakuje se však pouze na zevnějšku, nýbrž jeví se i ve vniterné organisaci, tak sice, že i zažívací roura, cévní a exkreční soustava dle typu metamerického se opětuje, k čemuž hlavně napomáhá rozdělení jednotlivých článkův od sebe více méně dokonalými přehrádkami čili bránicemi, jež však také docela scházeti mohou. Avšak počet zevnějších kroužků může býti daleko větším než vniterních bránic, neboť každý segment zevní může se skládati z několika (3—5) kroužků, na kterýž teprve následuje vnitřní segmentace pomocí přehrádek čili dissepimentův. Prvý segment tělní vykládá se za hlavu a všecky následující za trup, výklad to, který nesprávně podporován jednostranným pojímáním prvého segmentu jako zdánlivě různého ode všech ostatních; rovněž tak chybně vykládá se poslední segment za tvaroslovně různý ode všech ostatních předcházejících pod jménem kroužku řitního. Obecně se tedy má za to — ač neprávem — že tělo a-tů jest heteronomicky segmentované, kdežto vývojepis učí, že segmenty původně jsou veskrze homonomické, dělením práce se však zmodifikovaly na metamery různě se tvářící. Dle tohoto výkladu budeme rozeznávati tělo hotového a. následovně: Prvý článek, nesoucí na přídě (zdánlivě na zpodu) ústa, zove se lalokem ústním (peristomium). Výrůstek tohoto článku, vzniklý teprve sekundárně, od četných autorů však chybně za samostatný článek pokládaný, jest t. zv. lalok čelní (prostomium), jenž ve skutečnosti jest jen krycím orgánem úst, rovněž jako nositelem smyslových orgánů, brv a bradavek hmatacích. Stěna tělní tvořena jest různě vysokým epithelem, jenž vylučuje na povrch cuticulu více méně hebkou a označuje se jménem hypodermis; četné buňky této podkožky přetvářejí se na jednobuněčné nebo vícebuněčné žlázy. Svalovina tělní skládá se ze svalův okružných a podélných (Chaetopoda), k nimž u některých (pijavky) přikládají se ještě svaly šikmé. Pomocí těchto a namnoze i ještě pomocí štětin, rozdělených dle určitého plánu na segmentech, červi tito se pohybují. Nervová soustava v typické své úpravě skládá se z přední zauzliny, zv. mozkové a nad jícnem ležící a spojené kruhem jícnovým s pásmem ganglii břišních, z nichž každá se obmezuje na střed určitého segmentu. I mozková i břišní zauzlina má stejný původ, t. j. v každém segmentě zvláště a nezávisle vzniká zauzlina sekundárně spojujíc se s gangliemi předcházejícími a následujícími pruhy sítiva nervového. Dělením práce přemění se zauzlina prvého segmentu v mozek, jenž může posunouti se do 2—4 segmentu na zad. Delším členěním nervové soustavy vznikají i vedlejší, t. zv. ganglie jícnové neb i střevní, rovněž jako periferické nervy se rozvětvující jak z mozku, tak i z ganglií břišních ke stěnám tělním. Vedlé této ústřední soustavy nervové jsou dokázány u některých skupin zvláštní postranní pruhy gangliových buněk (t. zv. čára postranní). Ze smyslových orgánů jsou pozoruhodný zvláště velmi dokonalé oči některých forem mořských (Alciope), dále pijavek a j.; u některých červů nalézají se oči na posledním segmentu. Též váčky sluchové jsou známy nejen u části dospělých červů, nýbrž i u larev jejich (Serpulidi). Četná tykadla polychaetů, jako výše zmíněné brvy hmatavé, pohárky smyslové a vířivé jamky na hlavě nižších a-tů, jsou ostatní orgány smyslové, dosud známé. — Ústa vedou do kratičké dutiny ústní (stomodaea), s níž spojen mohutný, svalnatý a namnoze vychlipitelný jícen (pharynx), v němž u části a-tů zasazena jsou ostrá a poměrně veliká rohovitá kusadla. Za jícnem následuje krátký požerák (oesophagus), jenž může naduřeti i ve zvláštní vole atd. Pak následuje, střevo, vlastně žaludek, v každém segmentě zvláště zaškrcený a v konečník přecházející, jenž vždy na hřbetní straně ústí řití na venek. Slinné žlázy (přeměněné nephridie), postranní laloky ústící do určitých částí zažívací roury, hlavně do požeráku, jsou ústroje trávení podporující. Největší část a-tů dýše povrchem těla; u četných polychaetů známe však dokonalé žábry, buď postranně na segmentech nebo na hřbetě nebo docela i na hlavě umístěné a cévami opatřené. Cévní soustava, u některých a-tů dosud neznámá, tvořena jest dvěma hlavními cévami, hřbetní (srdce) a břišní (aorta), jež po segmentech postranními větvemi jsou spojeny; poslední vysílají četné větévky do vaku tělního a orgánů. Krev buď bezbarvá, buď červená, avšak i zelená a žlutavá, postupuje pulsacemi cévy hřbetní ku přídě těla rozlévajíc se do postranních, rovněž stažitelných cev, načež aortou vrací se od přídy na zad. Vedlé krevní soustavy jest i soustava mizní, obmezena namnoze jen na dutinu tělesnou, v níž splývají četné buňky (lymphatické), o jejichž vlastním významu dosud jsou četné domněnky. Jistá čásť jejich však každým způsobem se rozkládá, aby vylučována byla močovými ústroji. Tyto ústroje známé pod jménem nephridií (segmentových orgánů atd.) jeví se v rozličných modifikacích svého tvaru, lze však je uvésti na jednoduché kanálky (pronephridie) po páru v každém článku přicházející, nálevkou brvitou do předchozího článku ústící a stažitelným váčkem na venek se otvírající. — Plození a-tů jest pohlavní i nepohlavní; toto jeví se ve složitých, avšak zákonitých pochodech pučení a dělení v ose podélné (Naidomorpha, Chaetogaster, Aeolosoma, Syllis, Autolytus a j.). Co do pohlavního množení rozeznáváme zástupce a-tů jakožto obojetníky (Oligochaeta, pijavky), nebo s rozděleným pohlavím (Polychaeta, Gephyrea). Vaječníky a varlata jsou buď na určité segmenty obmezeny, neb opětují se v celé řadě článků. Vajíčka kladou buď volně (Polychaeta, Gephyrea), neb uzavírají do zvláštních schránek čili kokonů (Oligochaeta, pijavky), ve kterémžto posledním případě jest pak vývoj zkrácený, neboť stadium larvy, jež u mořských červů z pravidla se objevuje ve tvaru trochosphaery, jest u forem sladkovodních a zemských nedokonale vyvinuto. Proměnu však musí prodělávati i toto stadium (atremasphaera) i trochosphaera, neboť annulat jest jen zcela nový živočich, pučením mesoblastů vzniklý, jehož každý článek sám o sobě lze uvésti na stadium larvové, ovšem zdokonalené, a jež dle dělení práce fysiologické může různou funkci životní zastávati. Po způsobu členění těla a případného rozdělení štětin na něm různí se a. v následující skupiny: 1. Polychaeta, dle všeho nejpůvodnější, z nichž při způsobením života vytvořily se 2. Gephyrea a 3. Oligochaeta. Vývojepis nade vše jasně ukazuje, že z poslední skupiny vznikly 4. Hirudinea (pijavky). »Archiannelidů« vůbec není. V.