Ottův slovník naučný/Celsus
| Ottův slovník naučný | ||
| Celská hrabata | Celsus | Celt |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Celsus |
| Autor: | neznámý, Leopold Heyrovský, Emerich Maixner, František Drtina |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 283. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Celsus: 1) C. Titus Cornelius, proticís. Gallienův, jeden z »30 tyranů«, žil v Africe r. 265 po Kr. a dal svésti se od prokonsula Vibia Passiena a velitele vojska na hranicích libyckých Fabia Pomponiana, že přijal korunu císařskou; byl však po 7 dnech zavražděn, mrtvola jeho od obyvatelů města Sikky předhozena psům a jeho obraz přibit na kříž. red.
2) C. Iuventius, právník římský za císařů Vespasiánaa Domitiána. – Mnohem více se jako právník proslavil jeho syn: 3) P. Iuventius C. T. Aufidius Hoenius Severianus, který r. 95 po Kr. účastnil se spiknutí proti Domitiánovi, r. 106 nebo 107 byl praetorem, na to legátem v Thrácii a konsulem. Za Hadriána dosáhl po druhé konsulátu a byl členem rady císařské. C. Filius náleží mezi přední zástupce římské pravovědy, vynikaje samostatností a pronikavostí myšlének, ale též bezohledností úsudků, tak že našim romanistům responsum Celsinum znamená hrubou odpověď. Z hlavního jeho díla, 39 knih digest, přešla do Justiniánovy sbírky četná místa. Srovn. Karlowa, Röm. Rechtsgesch. I., 696., 706.; Lenel, Paling. I., 127–170. Hý.
4) C. Cornelius, autor nejproslavenějšího lékařského spisu, kterým římská literatura se honosí, potomek vznešené rodiny Corneliů, žil v Římě v době narození Krista. Vynikaje neobyčejným vzděláním sepsal encyklopaedické dílo o rhétorice, filosofii, umění válečném, pěstování půdy a lékařství, z něhož v celistvosti se uchovala jen poslední čásť, zahrnutá a předchozí stati pod společným názvem artes. Zdá se, že C. povoláním svým ani lékařem nebyl, nýbrž jako vzdělaní Římané tehdejší doby umění to jako dilettant pěstoval – nicméně ze spisu jeho jde na jevo, že theoretickými i praktickými lékařskými vědomostmi v neobvyklé míře vynikal. Úvod, kterým lékařská stať encyklopaedie počíná, jest mistrně sepsán; o praktickém vzdělání svědčí vzorně sepsaná diaetetika, kapitoly pojednávající o profylaxi a léčivech nemocí vnitřních a ranných, především operativní chirurgie, kterou nabýváme také poučení o vysokém rozkvětu, kterého chirurgie školou Alexandrinskou byla nabyla. Mx.
5) C., filosof platónský (na konci II. stol. po Kr.), jenž proti křesťanství napsal spis Αληδής λόγος, hájící proti víře křesťanské oprávněnost polytheismu. Spis sám není nám dochován, ale v odpovědi, kterou k němu napsal církevní otec Origenes (Adversus Celsum), nalézáme značně zlomků, z nichž dílo původní možno rekonstruovati, jak se o to s největším zdarem pokusil Keim (Celsus´ Wahres Wort, Curich, 1873). Vedlé vývodů proti křesťanství namířených nalézáme ve zlomcích i vlastní tresť C-ových názorů filosofických. Bůh nejvyšší nemohl v dokonalosti své stvořiti nic smrtelného, proto i ve člověku toliko duše, jsouc nesmrtelna, jest dílem rukou božích. Vše ostatní a tudíž i veškeré zlo má původ ve hmotě, která jsouc podrobena neúprosné nutnosti nemůže se samovolně měniti. Působení bohů v život vezdejší děje se toliko nepřímo prostřednictvím nižších duchův a démonů. Srovn. Pélagaud, Etude sur Celse (Lyon, 1878). Dna.