Catilina [ka-] , jméno rodiny starořímske, příslušné do rodu Sergiů. Historickým stalo se skrze Lucia Sergia C-nu. Tento narozen nepochybně r. 108—107 př. Kr., oddal se již v mládí všelikým prostopášnostem, načež prohýřiv jmění zděděné, stal se nástrojem Sullovým a súčastnil se vynikajícím způsobem tehdejších proskripcí. Později stal se quaestorem, legátem a na r. 68 před Kr. praetorem v Africe, avšak v úřadě dopouštěl se vyděračství měrou převelikou, tak že byl zbaven práva ucházeli se o konsulát. Avšak C. chtěl býti konsulem cestou i násilnou, poněvadž doufal, že správou provincie nabude prostředků k zaplacení dluhův a k dalšímu hýření, spojil se tudíž s některými společníky též povahy, mezi nimiž nejznámější byl C. Cornelius Cethegus, ba pravilo se, že i Crassus a Caesar znali úmysly jeho. Pomocí svých souspiklenců chtěl C. dosíci konsulátu pro rok 64 př. Kr., avšak snaha jeho zmařena po dvakráte péčí úřadujících konsulů. Když pak obžalován byl P. Clodiem z vyděračství, podařilo se jemu i jeho obhájci Ciceronovi, že byl ve quaestiích za nevinna prohlášen. Napotom ucházel se o konsulát na r. 63 proti Ciceronovi. Avšak Cicero řečí kandidátní zmařil C-novu volbu, nedovedl však zabrániti, že vedlé něho sama zvolen byl i C-nův přívrženec C. Antonius Hybrida. Rozhořčený C. neustal ve snaze své, sháněl přívržence mezi Římany jemu co do snah podobnými, nedbaje zjevných výhrůžek optimátů, zejména Catona ml., a hodlal v den volby konsulské se svými přátely Cicerona zavražditi, Řím zapáliti, v řadách optimátů vraždění veliké způsobiti a v celé Italii povstání vzbuditi. Avšak Cicero zvěděl o snahách C-nových a vystoupil v senátě velikou řečí proti němu, načež C. veřejně prohlásil, že jest vůdcem utiskovaných proti optimátům. Senát vznesl na konsuly zvláštní plnou moc, načež při volbě C. opět podlehl. C. jal se nyní sbírati vojsko po vší Italii a zjevné činiti přípravy k válce občanské, při čemž utvrzován byl nerozhodností optimátů. Teprve skvělou řečí Ciceronovou (in Catil. I.) seznali optimáté nebezpečenství a donutili C-nu, že odešel z města k vojsku svému do Etrurie (8. listopadu 63). Nazejtří Cicero oznámil lidu, co se stalo (in Catil. II.), dal v senátě C-nu a jeho legáta Manlia za psance prohlásiti, a nabyv od allobrožských vyslanců zjevných důkazů spiknutí, kázal přední spiklence, mezi nimi i praetora L. Cornelia Lentula, zatknouti, oznámil vše lidu (in Catil. III) a způsobil (in Catil. IV.) nález senátu, jímž zatčení bez provokace byli k smrti odsouzeni a bezodkladně odpraveni. Současně menší zástupy C-novy v různých částech Italie rozehnáni, C. pak, chtěje se zbytkem vojska svého do Gallie uniknouti a jsa od konsula Antonia opuštěn, legátem Petrejem u Pistorie (v lednu 62) poražen i zabit. Povstání tím bylo potlačeno. Snahy C-novy, jakkoli z části zaviněny byly zvrhlým stavem tehdejší římské společnosti, došly obecného odsouzení, a veřejné mínění římské nejlépe projevují čtyři řeči Ciceronovy i Sallustiův spis De coniurat. Catilinae. Stoupenci jeho stíháni soudně pro účastenství ve spiknutí proti obci. Pšk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Lucius Sergius Catilina