Ottův slovník naučný/Capacitas

Ottův slovník naučný
Capaccio	Capacitas	Capadose

Údaje o textu
Titulek:	Capacitas
Autor:	Leopold Heyrovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 118. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Capacitas [ka-] (lat. capax od capio, jímavý), kapacita, schopnost něco pojmouti, přijímati. Ve smyslu duševním označuje se výrazem tímto chápavost, schopndst něčemu rychle a dobře porozuměti, pak ve smyslu praegnantním označuje se výrazem c. vynikající učenec, badatel, odborník atd.

C. ve smysle práva římského jest způsobilost nabyti dědictví zůstaveného testamentem. Jest ji lišiti od způsobilosti býti ustanovenu dědicem, zvané u našich testamenti faetio passiva. Nebo nedostatek prvé způsobilosti (incapacitas) brání testamentárnímu dědicovi nabyti dědictví, jen když jest tu v dobé nabytí, a co pro nedostatek ten nebylo nabyto, stává se caducum, kdežto nezpůsobilost býti ustanovenu dědicem vylučuje platné povolání k dědictví, již když tu jest v době zřízení testamentu, a co bylo zůstaveno osobě nemající testamenti factionem, pokládá se pro non scripto. C. jest požadavkem pro nabytí dědictví zavedeným teprve v době císařství. Bylať to předkem lex Iulia et Papia Poppaea (r. 4 a 9 po Kr.), která, chtějíc čeliti vzmáhající se nechuti k manželství a výchově dětí, ustanovila, že coelibes, t. j. neženatí a nevdané, leč že by do 100 dní stav svůj změnili, jsou úplné incapaces, orbi pak, t. j. nemající dětí na živě, mohou pouze z polovice nabyti, co jim bylo posledním pořízením zůstaveno. Dle zákona Iunia Norbana (r. 19 po Kr.) jsou incapaces Latini Iuniani (v. t.). Incapacitas na uvedených zákonech se zakládající nepřešla do práva Iustinianova, z jehož nečetných případů incapacitas má v dnešním právu obecném nepopřenou platnost praktickou jen tu, že vstoupili kdo v opětné manželství, nemůže z jeho posledního pořízení nový manžel nabyti více, nežli jednotlivé díté z dřívějšího manželství. Hý.