Ottův slovník naučný/Caduca

Ottův slovník naučný
Caduca (membrana)	Caduca	Caduceati nummi

Údaje o textu
Titulek:	Caduca
Autor:	Leopold Heyrovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. S. 16. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Caduca [kaduka]. Starořímské accrescendi ius (v. t.) mělo, jak leges Julia et Papia Poppaea (4 a 9 po Kr.) ustanovily, ve prospěch spoludědiců testamentárních a spoluodkazníků průchod, jen když zůstavení podílu uprázdněného bylo pokládati pro non scripto, t. j. když bylo hned od původu neplatným. Ale pakli jmenování dědice neb odkazníka bylo platné v době pořízení a teprve později se stalo neúčinným, byl uprázdněný podíl caducum, nebo když neúčinnost nařízení nastala již za živobytí zůstavitelova, in causa caduci. Strany podílu, který jest caducum, nebo in causa caduci, platí ius antiquum, t. j. starobylé ius accrescendi, pouze ve prospěch ascendentův a descendentů zůstavitelových až do třetího stupně. Jinak vzchází ius caduca vindicandi: uprázdněný podíl spadá na patres, qui in eo testamento liberos habent, t. j. na muže v témž testamentu za dědice neb odkazníky ustanovené, kteří mají manželské děti nebo vnuky ze synův, a nejsou-li tu patres, na aerarium populi Romani, dle konstituce Caracallovy na fiscus. C. spadají na osoby jmenované sice bez jejich vůle, ale ne proti jejich vůli. Při tom platilo caduca cum suo onere fiunt, t. j. na nabyvatele přecházela břemena uložená uprázdněnému podílu. – Justinianem byla (534) caducorum vindicatio odstraněna a ius antiquum zase zavedeno. Hý.