Ottův slovník naučný/Accrescendi ius
| Ottův slovník naučný | ||
| Accoucheur | Accrescendi ius | Accrescendo |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Accrescendi ius |
| Autor: | Jan Hellmann |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 119. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Accrescendi ius (lat.), právo přírostu, právo ku přírostu. Dle práva římského připadla čásť pozůstalosti, o které zůstavitel vůbec aneb platně nepořídil, aneb kterou ustanovený spoludědic, pozbyv práva děditi, nastoupiti nemohl, aneb kterouž přijmouti nechtěl, nebylo-li substituta, ipso jure spoludědici (re aut verbis conjuncto), který k pozůstalosti se přihlásil, aneb bylo-li přihlášených spoludědiců více, všem (conjunctis) dle poměru jejich podílů. Při zákonné (intestátní) posloupnosti měli pouze spoludědici téhož kmene nárok na přírost. Odkazník na alikvotní neb alikvantní část věci odkázané výslovně obmezený neměl nároku na přírost; legatár, který prvotně celou věc obdržeti měl, ustanoveným spoluodkazníkem však byl obmezen, má právo přírostu; když spoluodkazník odpadl, spoluodkazníku re conjuncto vzchází přírost ipso jure i proti jeho vůli. Břemena na části přirostlé váznoucí musil přihlášený spoludědic neb spoluodkazník přijmouti, nemaje již práva přírost odmítnouti, leda že tento za příčinou tou povstal, že suus heres dědictví se zřekl, aneb že povolaný a přihlášený spoludědic navrácení do stavu předešlého si vymohl. Ustanovení práva rak. odchyluje se od práva řím. v tom, že, nepořídil-li zůstavitel o celé pozůstalosti, nýbrž ustanovil-li dědicům určitou čásť dědictví (na př. 7/8), díl, o němž pořízení neučinil, spadá na dědice ze zákona (§. 562. o. z. obč.), kdežto dědicům na určitou čásť neobmezeným aneb výslovně stejným dílem za dědice povolaným a jejich právním nástupcům, tudíž i kupci pozůstalosti (§. 1279. o. z. obč.) uvolněná čásť přirůstá (§§. 560 a 561. eod.) se všemi břemeny, nezáleží-li tato v osobním konání dědice, jenž se přihlásiti nemohl aneb nechtěl (§. 563.). Odkaz nepřijatý, není-li substituta, přirůstá spoluodkazníkům nerozdílné aneb výslovně stejným dílem povolaným, jinak zůstává v pozůstalosti, připadá tedy dědici. JH.