Bezpráví jest v objektivném smysle stav, poměr nebo soubor poměrů, jenž příčí se společenskému řádu právem chráněnému a ohrožuje neb ruší existenci státní společnosti, obecné blaho nebo práva jednotlivců. Pokud jest b. výsledek činnosti určité osoby, mluví se o b. v subjektivném smysle. Jednání, jemuž nedostává se oprávnění, nemusí býti již proto b-m. Lzeť rušiti cizí interessy bez porušení práva, ano děje se to často při užívání práva (qui suo jure utitur, neminem laedit). B. subjektivní předpokládá u pachatele vědomí, zlý úmysl (dolus) neb aspoň vinu (culpa); ale někdy stačí i omyl, nepozornost a nevědomost (na př. při policejních přestupcích). Poněvadž každé b. jest více méně nebezpečno pro pořádek sociálný, ano i pro existenci celé společnosti, jest úkolem státu, aby potlačeno bylo a omezeno na míru nejmenší. To děje se jednak praeventivně (policejními zařízeními, mravní a intellektuální výchovou lidu), jednak repressivně, zákazem jistých jednání pod rozmanitými tresty nebo pod jinými následky právními (jako na př. jsou donucené splnění závazku, zavedení předešlého stavu, náhrada škody a j.), soudnictvím, soudním processem a donuceným výkonem trestů nebo jiných následků. Prostředky tyto jsou dle rozličných druhů b. rozličně upraveny a mají býti přiměřeny účelu svému, aniž dále sahati než toho účel onen vyžaduje. Dle toho, je-li určitým b-m ohrožena celá společnost, celé třídy její nebo jistá všeobecná práva všech členů společnosti státní, nebo toliko práva jednotlivců, stíhá je stát sám pomocí svých orgánův (ex offo), neb jen k žádosti (žalobě) jednotlivce. Které skutky a poměry jsou b-m, určuje platné právě právo positivné, které mění se časem i místem dle rozhodných právě účelů zákonodárné politiky. Roztřídění b. na jednotlivé druhy řídí se jednak předmětem jeho, jednak povahou právních předpisů, které jím jsou přestupovány, jednak prostředky sloužícími jeho zachránění. Lišíme zejména b. civilní (soukromoprávní) od trestního a od veřejnoprávního (kterým ruší se řád veřejnoprávní, na př. b. finanční a j.) Trestní b. rozlišuje se pak dále opět na několik druhů (zločiny, přečiny, přestupky atp.). Od b., jichž dopouštějí se členové státní společnosti jejímu právnímu řádu podrobení, různí se b., jehož dopouštějí se orgánové státní moci, zvláště státní správy a soudnictví porušováním neb křivým užitím právních předpisů. I proti takovému b. poskytují novověké ústavní právní řády přiměřené ochrany. Hranice těchto rozmanitých druhů b. mění se stále dle historického vývoje a stanoviska zákonodárného. To platí zejména o tak zv. civilním a trestním b., o jejichž rozdílu a shodě vede se v novější literatuře právnické a právněfilosofické tuhý spor. B. v právním smysle sluší rozeznávati od b. v mravním (ethickém) smysle čili křivdy, nespravedlivosti atp., a od náboženskomravního b. čili hříchu. Ve většině případův ovšem jest b. právní zároveň i mravně zavržitelný čin, obory obou se však přece nekryjí, a stanovisko zákonodárcovo a mravouka jest rozdílné. Pro právo rozhoduje nebezpečnost jistého jednání pro sociálný řád, vedlejší (ač rovněž závažna) jsou hlediska mravní; mravnost hledí hlavně ku kvalifikaci vůle, k myšlení a citům křivdu páchajícího a zavrhuje tuto pro zlovolnost, méně z důvodů nebezpečí sociálného. Právo přihlíží proto zvláště ku povaze a konsekvenci skutku, mravnost k motivům jeho. Obor právního b. jest tudíž jednak širší než mravní křivdy, anť obsahuje též skutky, jež často mimovolně, z omylu neb z nepozornosti, vůbec z motivů mravně omluvitelných se dějí; jednak užší, anť nestíhá mnohých jednání mravně zavržitelných (srv. summum jus summa saepe injuria). Ostatně jsou i hranice právního i mravního b. stále v proudu historického vývoje a mění se dobou a místem. Pojem b. zaměňuje se často také s pojmem nespravedlnosti (a contrario spravedlnosti), ač tento pojem jest užší než onen. Podotčeno budiž ještě, že se právní filosofii všeobecné theorie o b. (obdobné všeobecné theorii o právu) dosud nedostává. Lépe propracována jest theorie jednotlivých druhů b., zvláště trestního a civilního. Tkl.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Bezpráví