Ottův slovník naučný/Beneficiarius

Ottův slovník naučný
Beneficiální věci	Beneficiarius	Beneficiát

Údaje o textu
Titulek:	Beneficiarius
Autor:	Jan Jaromír Hanel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 745. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Beneficiarius (beneficiator, beneficus) nazýván v právu středověkém, kdož obdržel od panovníka statek jakýsi (beneficium) za povinnost, vykonávati nějaký úřad. B. mohl statku jemu uděleného potud užívati, pokud úřad sobě svěřený zastával. Poněvadž pak dotace úřadů pozemky byla pravidlem, nazýván b. i každý, komu panovník svěřil úřad jakýsi. – Podlé příkladu, který dávali v příčině té sami panovníci, poskytovali i jiní velmožové světští i duchovní beneficia sluhům i úřadníkům svým a tito nazývali se pak též b-rii, avšak na rozdíl od b-riů královských, kteříž pak b-rii majores sluli, b-rii minores. V Čechách i na Moravě vyskytují se výrazy b-rii supremi a b-rii minores. K oněm náleželi nejvyšší úředníci zemští nebo soudu zemského, k těmto úředníci menšího práva zemského. Byli tedy b-rii supremi v Čechách: nejv. purkrabí, nejv. hofmistr, nejv. maršálek, nejv. komoří, nejv. sudí, nejv. kancléř, sudí dvorský, nejv. písař a podkomoří; na Moravě: zemský hejtman, nejv. komoří, maršálek království Českého, nejv. sudí, nejv. písař, sudí dvorský a podkomoří. B-rii minores v Čechách: purkrabí hradu pražského, místosudí zemský, komoří, místopísaři, podkomoří králové; na Moravě: zemský purkrabí, místosudí, komoří a místopísařové. –l.