Bacháček Martin Nouměřický z Nouměřic, učenec a paedagog český (* 1539 v Nouměřicích, jižně Velvar — † 16./17. února 1612). Prvního vzdělání školního dostalo se mu ve Slaném, v Táboře, u sv. Štěpána v Praze a v Klatovech. Na universitě pražské za rektorátu Petra Codicilla vystudovav strávil nějaký čas ve Znojmě, aby se přiučil němčině, a ve Vídni, kdež stal se krasopiscem biskupa Ant. Prusa. Pak odebral se na university lipskou a vitemberskou, kde oddal se hlavně mathematice a astronomii. R. 1570 vrátiv se do Čech vyučoval i v panských rodinách i ve školách městských; byl zejména succentorem (kantorovým pomocníkem) v Žatci a správcem školy v Pardubicích. R. 1577 stal se bakalářem, roku 1582 mistrem svobodných umění a přijat mezi professory filosofické fakulty kolleje Karlovy. Tu nejvíce obíral se hvězdářstvím a mathematikou, ale i staroklassickými literaturami, tak že v l. 1602 — 1604 vykládal (jakožto »řecký« professor) o Homérových básních. Učeností svou a milou, bodrou povahou získal si přátelství mnohých vynikajících mužů své doby, zvláště Tychona Brahe, Jana Keplera, Tad. Hájka z Hájku, dra. Jesenského a jiných, i býval volen k úřadům universitním; tak byl r. 1583—84 proboštem kolleje Karlovy, 1585—86 a 1593—94 děkanem fakulty filosofické, 1598, 1599 a pak nepřetržitě od r. 1603 až do r. 1611 rektorem akademie. Do stavu šlechtického povýšen r. 1591. Ačkoli požíval u vrstevníkův úcty jakožto znamenitý mathematik a astronom, nevydal — kromě několika kalendářův a pranostik — žádných spisů. Za to velikých zásluh si získal péčí svou o školství české v Čechách i na Moravě. Té doby spravovala školy utrakvistické universita pražská. B. jsa rektorem na starosti jich měl — dle Zoubka — 96 v Čechách a 5 na Moravě. S nevšední horlivostí a péčí dbal nejen o vnější zařízení a úpravu škol, ale i o dosazování řádných učitelů (mistrů, bakalářův i studentův) a o dokonalou methodu vyučovací, zvláště pokud se týče mládeže nedospělé. Při tom však jest věrným synem doby své; latina jest mu vrcholem všeho učení, a Jan Sturm (v. t.), rektor latinské školy štrasburské, nejvyšší autoritou ve věcech školských. Není reformátorem jako Komenský, nýbrž znamenitým organisátorem škol, a jen potud může nazýván býti předchůdcem Komenského, že přičinil se, seč byl, o rozmnožení a náležité opatření škol. I byla pověst o českých školách a učitelích před válkou třicetiletou tak výborná, že i v cizině (Polsku, Rusku, Tyrolsku, Rakousku) byli čeští vychovatelé hledáni, a že roku 1612 na sněmě českém pán z Roupova říci mohl: »Ve škole v předu kráčíme a ostatním národům cestu ukazujeme.« Přední toho rozkvětu zásluha přísluší B-čkovi. — Jedinou literární pozůstalostí po B-čkovi jsou listy a dopisy jeho k městům, úřadům, učitelům atd., jež vynikají jadrným a ryzím slohem. Uveřejnil je Fr. Dvorský ve svých »Pamětech o školách českých«, v Praze 1886. — O B-čkovi psáno v Časop. Čes. Musea 1845, v Zoubkově Encyklopaedii paedagogické a v »Kroku« 1888: v článku Smolíkově Mathematikové v Čechách. PD.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Martin Bacháček z Nouměřic