Ottův slovník naučný/Babington
| Ottův slovník naučný | ||
| Babinetův kohoutek | Babington | Babingtonit |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Babington |
| Autor: | Cyrill Purkyně, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 12–13. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Cardale Babington |
|
Babington [bèbingtn]: 1) B. Antony, angl. šlechtic a katolík tak horlivý, že dav se přemluviti pověstným Morganem stal se hlavou spiknutí, zosnovaného na záhubu královny Alžběty a na osvobození Marie Stuartky. B. vstoupiv s touto v korrespondenci dostával od ní dopisy, v nichž schvalovala zavraždění své sokyně. Státní tajemník, Walsingham, nejen že měl veškery nitky úkladu ve svých rukou, ale nad to ještě svými náhončími spiklence k rychlému vykonání činu pobádal. Když však nadešla rozhodná chvíle, byl B. i se soudruhy zatčen a 30. září 1586 odpraven. Čtyři měsíce potom vyřčen i nad Marií ortel smrtí a to hlavně na základě dopisů, u B-a zabavených. Ona však do poslední chvíle popírala jejich pravost, a přátelé její stále ujišťovali, že byly dílem Walsinghama a podvrženy proto, aby nenáviděná královna na základě velezrády mohla býti odstraněna; domněnka to, jež nabývá pravděpodobnosti tím, že tajemník v pozdějších létech bezpodmínečně podporoval vše, na čem Alžběta se byla usnesla.
2) B. Charles Cardale, botanik angl. (* 1808 v Ludlowu v Shropshiru), professor botaniky při universitě v Cambridgi. Uveřejnil mnohé práce o květeně a hmyzu ostrovů britských, z nichž uvádíme tyto: Flora Bathoniensis (Bath, 1834); Primitiae florae Sarnicae (Lond., 1839); A Synopsis of the British Rubi (Londýn, 1846); Flora of Cambridgeshire (t., 1860); The British Rubi (1869) a zvláště Manual of British Botany (t., 1843, 4. vyd. 1867). B. jest také vydavatelem věstníka „Annals of natural history“. Pě.
3) B. Churchill, archaeolog a bohoslovec angl., narodil se r. 1821 v Leicestershiru, stud. v Cambridgi, stal se (1865) prof. archaeologie a rok na to kaplanem v Corkfieldu. Již r. 1846 upozornil na sebe essayem The Influence of Christianity in Promoting the Abolition of Slavery in Europe, za nějž obdržel cenu Hulseovu; avšak v širší známost uvedl se vydáním starých papyrusových rukopisů, jež ve zříceninách egyptských Théb nalezl (1847) Josef Arden, a jež obsahují řeči Hyperidovy: The Oration of Hyperides against Demosthenes (Cambr., 1853); The Oration of Hyperides for Lycophon and Euxenippus (1853); The Funeral of Hyperides (1858) a j. Vysoko cení se jeho příspěvky v Smithově a Cheethamově Slovníku křesťanských starožitností.