Ottův slovník naučný/Bílina

Ottův slovník naučný
Bilichov	Bílina	Bilineárná forma

Údaje o textu
Titulek:	Bílina
Autor:	August Sedláček, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. s. 58–59. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Bílina (okres Teplice)
Související články ve Wikipedii: Bilina

Bílina: 1) B. (něm. Bilin), okres. město v Čechách, na ř. téhož jména, v hejtm. teplickém, s 553 d. a 4976 ob., a sice 4732 něm. a 244 čes. (1880), se samotou Bílinou (Sauerbrunn, 7 d., 59 ob., zřídlo) a skupinou chalup Blesirberg a Emeranzeche (23 ob.). Fara, škola, pošta, telegrafní úřad, továrna na porculánové zboží. Chvalné pověsti nabyla B. v nynějším století svými alkalickými prameny. Minerální alkalická voda bílinská vyrovná se co do bohatosti uhličitanu sodnatého proslulým vodám z Vichy, ba vyniká nad tyto obsahujíc více volné kyseliny uhličité. Obsahujeť v 10.000 částech 47,8 uhličitanu sodnatého mimo jiné vedlejší součástky (Huppert). S dobrým prospěchem se doporučuje hlavně při přebytečné kyselině žaludkové a katarrhech ústrojí zažívacích a dýchacích. — Ve znaku má B. zeď s dvěma věžemi, mezi nimiž dva křížem položené praporce červenobílé v modrém poli se štítem, v jehož levém poli jest černý orel. Ve zdi jest brána otevřená s mříží vyzdviženou. (Viz vyobr. č. 566.) — Dějiny. Na hoře, kde stojí zámek, býval od prastarých dob knížecí hrad, totiž na místě zámku podhradí a nad ním výše vyšehrad, na němž sídleli úředníci kraje bílinského nebo bělského. R. 1041 sídlil tu Prkoš hrabě, r. 1043 Epa, r. 1061 Mstiš, který postavil na podhradí kostelík sv. Petra. Témuž vzat úřad t. r. a dán Kojatovi Všeborovi. Později se připomínají: r. 1187 Bohuta, r. 1207 Slavek a r. 1222 Jaroš jako popravcové kraje bílinského. Současně také B. byla sídlem arcijahnů kraje bílinského, z nichž nejstarší známí byli r. 1216 Beneš, r. 1229 Přibyslav. Král Václav I. udělil B-nu dědičně milci svému Ojíři z Friedberka, který se v l. 1238—53 při dvoře jeho často připomíná. Od něho bezpochyby na bývalém podhradí zděný hrad založen. R. 1290 držel B-nu Albert ze Žeberka, daroval r. 1302 faru zdejší řádu Německému a držel B-nu ještě r. 1316 přečkav syna svého Alberta († 1307). Přiženěním dostala se B. 1322 v držení Oty a Oty z Bergova (v. t.). Poslední z nich, též Ota, prodal B-nu na konci téhož století. Drželi ji pak r. 1399 Jiří, probošt pražský, s bratrem svým Purkartem z Janovic, ale poroučel tu také r. 1402 Boček z Poděbrad. Asi r. 1407 koupil B-nu od Janovských Albert z Koldic. Tento byl protivníkem učení Husova, pročež město roku 1421 obleženo a dobyto; potom ztečen i hrad, na němž mnozí z obráncův a kněží uprchlých ohněm zahynuli. Asi od té doby byl v držení B-ny známý hejtman vojenský Jakoubek z Vřesovic, od něhož dostali Bílinští (1428) první svobody. Roku 1436 zavázal se, že postoupí B-ny Albrechtovi, Hanušovi a Tímovi z Koldic, kteří se pak zapsali Bílinským (1437) a všem lidem na panství, že je od přijímání pod obojí tisknouti nebudou. Janův syn Tíma držel kromě B-ny Krupku i Jířetín (na tomto věnoval r. 1474 manželce své Markétě z Vartemberka), ale nepořádným hospodařením zavedl se tak, že r. 1490 B-nu Volfovi ze Staršedlu zastavoval. R. 1495 prodal ji na 6 let Jindřichovi z Vřesovic, ale nemoha ji potom udržeti prodal ji na dobro (1502) Děpoltovi z Lobkovic. Posud byla B. manstvím ušlechtilým, ale na prosbu Děpoltovu r. 1513 v dědictví uvedena († 1527). O B-nu rozdělili se r. 1538 synové jeho Litvín, Děpolt a Kryštof takovým způsobem, že každý z nich třetinu dostal; ale po smrti Děpoltově († 1541) připadl díl jeho bratru Václavovi, který jej pak r. 1547 Kryštofovi prodal. R. 1550 drželi ty tři díly bratří Jan, Litvín a Kryštof a vymohli pro město majestát, aby měli v erbu svém kromě tří věží starodávných orla rozkřídleného a pečetili červeným voskem. Po Janovi († 1570) držel díl jeho syn Kryštof († 1609), po Litvínovi syn Jan ml. († 1583), po Kryštofovi († 1592) syn Oldřich Felix. Tento koupil r. 1592 díl Kryštofův a r. 1593 díl Lidmily. dcery po Janovi mladším, za nějž dal Bystřici a Chlumec. Bílinským potvrdil r. 1601 svobody, ale pivo vařiti dovolil jen vyznavačům víry pod jednou († 1604). Syn jeho Vilém mladší provedl reformaci katolickou v B-ně dokonale a dal ještě za živobytí svého († 1647) B-nu za díl synu svému Oldřichovi Adamovi († 1650). Tento měl s manželkou svou Annou Marií ze Šternberka jediného syna Františka Ferdinanda, který zemřel brzo po otci ve věku dětském, pročež se B. dostala mateři jeho a druhému jejímu manželu Janovi hrab. z Rothalu. Tento byv tu jen asi rok pánem postoupil panství roku 1656 Kryštofovi, synu svrchupsaného Viléma († 1658). Syn jeho Václav Ferdinand dal v l. 1675—77 skrze stavitele Ant. Portu na hradišti postaviti nynější zámek. Asi v tu dobu se město od starodávna až posud české poněmčilo. Václavův († 1697) syn Leopold byl poslední této větve, pročež se B. dostala sestře jeho Eleonoře Karolině († 1720) a manželu jejímu Filipovi, praotci nynějších knížat Lobkovických. Polohou svou příznivou a čilým průmyslem B. zvláště v době poslední nemálo vzrůstala, obyvatelstvo zejména za posledního půlstoletí skorem se zdvojnásobilo. Sčk.

2) B., ves v Čechách, hejtm. a okres Milevsko (5 km jižně), býv. dom. a fara Veselíčko, pošta Bernardice; 25 d., 164 obyv. českých (1880).