Atheismus (z řec.): mínění, že není Boha; nevěra, bezbožectví, neznabožství. Atheista: přívrženec atheismu, nevěrec, bezbožec, neznaboh. Čeliti může předně jen proti určitým představám o božstvu, tak že, kdo v jiné božstvo věří nebo vůči stanovenému náboženství svou volnost uvádí, už atheistou sluje. I byli na př. Sókratés a první křesťané pokládáni za atheisty, jako zas později od křesťanův pohané, a znamená na tom stupni atheista tolik co jinověrec nebo volnověrec (a. vztažitý). Kdo však Boha vůbec popírá, a ví, že jej popírá, spolu svět z hmoty nebo slepými silami vysvětluje, ten jest vlastní bezbožec v theoretickém smysle (a. prostý, též positivním zvaný). Od něho mluva liší bezbožníka jakožto člověka zlého (a. v praktickém či mravním ohledu). Konečně, kdo víry a idee Boha nepochopuje, až k ní nedosahá, jí nezná, jako bytosti na nižším stupni vývoje a rozum nedospělý (dítě, divoch) nebo změtěný: byl by neznaboh vlastně tak nazvaný (a. negativní). Často však uvedených názvů bez rozlišení se užívá, zejména v českém atheista prostě slovem neznaboh se značí, a všechny ony významy do něho se shrnují. Ze všeho, co posud známe o vývoji vzdělanosti lidské, vysvítá, že nehledíc k zakladatelům náboženství, národové i největší myslitelé jejich vždy docházeli idee božstva, jakožto vrcholního svorníku všeho lidského myšlení. Nemohouce zde o podrobných odstínech a osudech a-mu, což by předpokládalo vylíčení kladných nauk, jimž on jest záporem, odkazujeme ke článkům, kdež ony nauky se podávají (Bůh, Náboženství, Svět, Theismus, Víra a j.), jakož i ke spisům, jako jsou vedlé objemných starších: Sylvain Maréchal, Dictionaire des Athées (Paříž, 1799); Blackie, Natural history of Atheism (Edinburgh, 1877); Heydenreich, Briefe über den Atheismus (Lipsko, 1796); Noack, Die Freidenker in der Religion (Bern, 1853) a četné spisy apologetické a theologické. Dd.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Ateismus