Ottův slovník naučný/Andreae
Ottův slovník naučný | ||
Andrea | Andreae | Andreaea |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Andreae |
Autor: | Josef Jireček, neuveden, Hubert Gordon Schauer, Ladislav Hajniš |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha: J. Otto, 1889. S. 291–292. Dostupné online |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Johann Valentin Andreae |
Andreae: 1) A. Vavřinec, rodem z Poličky (Politský), byl knězem podobojím; jsa r. 1618 farářem v Kralovicích blíže Prahy vydal v Praze u M. Pardubského Antidotarium desperationis, t.j. lékařství duchovní aneb správa proti jedu nebo hříchu zoufalství, spis původní výkladu prostého a perného na základě Písma s přísně logickým dělením předmětu. Věnoval jej býv. professorovi na universitě pražské Mr. Václavu Vlaverinovi a několika úředníkům na statcích Smiřických. JJk.
2) A. Joannes viz Joannes Andreae.
3) A. Jacob, luther. theolog (* 1528 — † 1590), rodem z Waiblink ve Virtembersku. Studoval ve Štutgartě a v Tubinkách. R. 1546 stal se ve Štutgartě diakonem, r. 1553 superintendentem v Göppinkách, konečně r. 1562 prof. theologie, proboštem a kancléřem university v Tubinkách. Vynikal učeností a diplomatickými schopnostmi a účastnil se četných theologických konventů všecky snahy své obraceje k tomu, aby lutherány v mnoho stran se rozpadávající sjednotil a jediné konfessi průchod zjednal. V té příčině navrhl několik formulí a domáhal se u knížat i vynikajících theologů jejich uznání; za tím účelem sešel se též r. 1570 v Praze s císařem Maxmiliánem I. Na konventě v Torgavě hlavně přičiněním A-ovým vypracována byla t. zv. »Kniha torgická«, jež byla rozeslána všem knížatům a stavům německým. Na jejím základě vypracoval též A. r. 1577 s Chemnitzem a Selneckerem v klášteře Bergen »Formula Concordiae«, v nichž hledí ustálili lutherskou věrouku oproti kalvinismu a jiným sektám, a pak došla uznání u většiny říšských stavů. A. sepsal přes 150 spisů najmě obsahu polemického. (Viz Herzog u. Plitt, Realencykl. I., Fittbogen, Jakob A., 1881.)
4) A. Johann Valentin, lutheránský theolog a básník (* 1586 v Herrenbergu ve Virtemberce, † 1654 ve Štutgartě). Roku 1614 vrátiv se z cest po Evropě stal se diakonem v městečku Vaihingen ve Virtemberce. Do doby té padá hlavní spisovatelská činnost A-ova. Proti lutherské scholastice působil co nejúčinněji, ji i vady doby své potíral všemi zbraněmi vtipu i výmluvnosti klada vedlé čistoty učení hlavní důraz na život v pravdě křesťanský. R. 1620 povolán byl za faráře a superintendenta do Kalvu, kdež setrval až roku 1639. Křesťanské smýšlení a obětavost vzorně osvědčil za tehdejší smutné válečné doby. Dvojím shořením a zničením Kalvu přišel A. o veškeré své jmění, o své starožitniny, o knihovnu a o bohaté materialie dějepisné, výsledek to mnoholetého badání; přece však jen s těží dal se pohnouti, aby přijal výnosnější a přiměřenější místo dvorního kazatele a konsistoriálního rady ve Štutgartě. Za zbědovaného fysického i mravního stavu země pracoval neúnavně o povznesení lidu, zvláště o zlepšení kázně církevní. Konečně přijal opatství u Adlerbergu, s nímž spojeno bylo superintendentství, brzy na to však zemřel. V příčině paedagogické A. bedlivě usiloval o lepší methodu ve vyučování, zejména náboženském. Dosavadní způsob vyučování náboženství podrobuje kritice velmi ostré v Theophilu (z r. 1649), ideál obce křesťanské líčí ve spise Reipublicae Christianopolitanae descriptio (1619), kdež ozývá se také myšlénka platónská o společném vychování všech dětí od šestého roku ve zvláštních ústavech. Roku 1621 vydal Kinderlehre, jakýsi katechismus pro dospělejší mládež, vzor pozdějším katechismům doby Spenerovy. Ve spisech jeho patrno šlechetné horlení aby zlepšeno bylo vyučování vůbec; jsou tu mnohé pěkné myšlénky, jež však veskrze jdou na Raticha a Komenského. A zase naopak měl A. vliv na Komenského, s nímž v Heidelberce se seznámil a odtud přátelsky s ním si dopisoval. Když Komenský se zanášel svými velkolepými plány, majícími na zřeteli zlepšení školství, bral radu s A-em, o němž děl, že »přeosvíceně církve a škol neduhy odkrýval i žádostivá proti nim lékařství ukazoval«. K »Labyrintu světa« totiž dal podnět spis A-ův Civis Christi anus sive peregrini quondam errantis restitutio (1619). Viz Zoubkův článek v »Encyclopaedii paedagogické«, kdež uvedena starší literatura. S—r. —h.
5) A. Brami, inženýr, nar. r. 1819 ve Frankfurtě n. M., studoval na polytechnice v Karlsruhe, načež po delší praktické průpravě v Německu, Anglii a Rakousku stal se roku 1843 prvním konstruktérem ve strojírně hamburskomagdeburské paroplavební společnosti v Bukově, kde pracoval jednak o zdokonalení strojů pro paroplavbu na řekách (zejména i zavedením expanse), jednak o zlepšení přístrojů pro cukrovarství, hlavně dle vzorů francouzských a belgických. Když r. 1848 strojírna paroplavební společnosti byla postižena hospodářskou krisí, odebral se A. do Ameriky, kde pokoušel se rovněž o zavedení zlepšených method ve výrobě cukru, doznal však všude sklamání a hmotných neúspěchů. R. 1855 byl povolán zpět do Evropy co ředitel strojírny v Bukově u Magdeburka. V tomto postavení počal stavěti parní stroje dle soustavy Corlissovy, kterou byl v Americe seznal a která jím teprve prakticky do Německa byla uvedena. O cukrovarství získal si velikou zásluhu tím, že prostřednictvím Tischbeina uváděl do cukrovarů Rillieuxovu soustavu odpařovací. A. zemřel v Bukově dne 6. května 1875. Obšírný životopis jeho viz v Zeitschrift des Vereines deutscher Ingenieure, XIX, 494; srovnej též XVI, 679. Hjš.
6) A. Karel, něm. malíř. Nar. v Mühlheimu n. R. r. 1823, studoval na düsseldorfské malířské akademii, kde ve třídě Schadowově maloval první větší obraz: Kázání sv. Petra v den svatodušní. Vystoupiv z akademie r. 1845 podnikl cestu do Italie a v Římě zůstal do r. 1849. Z těch dob pochází mnoho studií, návrhů, krajin, středověkých pomníků a obraz Kristus a oba učenníci emauští. V Berlíně, kam po té se odebral, dodělával dílem práce v Itálii začaté, různé podobizny a obrazy (Boháčova a vdovina almužna, Návštěva P. Marie u Alžběty). R. 1857 usadil se v Drážďanech a v posledních létech věnoval se monumentálním pracím obsahu nejvíce náboženského. Malby jeho vynikají krasocitem, velikou dovedností v komposici a lehkým vedením štětce; avšak svou mnohostranností síly svoje příliš roztříštil.