Ottův slovník naučný/Alvarez
| Ottův slovník naučný | ||
| Alvarès do Oriente | Alvarez | Alvargatas |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Alvarez |
| Autor: | Alois Jirák, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 30—31. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Alvarez: 1) De Paz Jacóbo (* 1560 v Toledě — † v Limě 1620), učený jesuita, jenž jako professor filosofie a později theologie působil v Jižní Americe v Peru na jes. kolleji v Limě, náleží k nejznamenitějším theologům, kteří psali v oboru asketické a mystické theologie; od něho jsou spisy: De vita spirituali ejusque perfectione ll. V.; De exterminatione mali et promotione boni ll. V.; De inquisitione pacis. Jrk.
2) A. don José, jeden z nejznamenitějších španělských sochařů nového věku, nar. 23. dubna 1768 v Priegu, v provincii cordovské. Až do dvacátého roku pracoval v dílně svého otce kamenníka, zabývaje se ve prázdných chvílích kreslením. Po té přišel na akademii granadskou a záhy zde vynikl, zejména v modellování. První jeho dílo Lev hada trhající získalo mu přízeň biskupa cordovského, Dona Antonia de Gongory, jehož přičiněním dostal se do akademie cordovské. Roku 1794 vstoupil na madridskou akademii San Fernando; tam dostal první cenu, začež král Karel IV. udělil mu r. 1799 stipendium 12.000 reálů k dalšímu vzdělání v Paříži. Zde byl A. mezi prvními, kteří se snažili dáti plastice nový směr dle řeckých antických vzorů, a socha Ganymédova v těch intencích pracovaná (nyní v akademii San Fernando v Madridě) došla všeobecného uznání, tak že i císař Napoleon jal se vydatně jej podporovati. A. odebral se do Říma, kdež spřátelil se s Canovou a Thorwaldsenem; tam vznikly mnohé a znamenité jeho práce, jako nejlepší z nich skupina Antilochos a Memnón (Antilochos brání svého otce před útokem Nestorovým) z 1818. Téhož času byl jmenován španělským dvorním sochařem, a později nových poct se mu dostalo. Navrátiv se r. 1826 do vlasti zemřel brzo po té 26. listopadu 1827 v Madridě. Z jeho děl ještě uvésti dlužno: Venuše, jíž Cupido vytahuje trn z nohy, Spící Orfeus, Mladistvý Apollón jako bůh umění hudebního; Amor s labutí; některé sochy portrétní a poprsí žijících osob. Jasná kresba, důstojná jednoduchost v provedení, pravdivé znázornění přírody a hluboký cit jsou význačnými vlastnostmi prací A-ových, který mimo přírodu a výplody klassického starověku studoval zejména díla Michel-Angelova. Nejvíce příbuznosti jeví s Canovou, od něhož jen tím se liší, že zvláštědovedně dovedl znázorniti momenty energického, vášnivého pohnutí, jako při kolossální skupině představující scénu z obléhání Saragossy: Syn brání raněného otce proti nepříteli. A. jen proto tak nepronikl, že díla jeho jsou roztroušena po malých zámcích a sbírkách španělských.
3) A. de Castro Mariano (* 1775 — † 1810), španělský generál, proslulý v bojích za neodvislost Španělska proti Francouzům, nar. v Osmě ve Staré Kastilii. R. 1809 jako brigádník obdržel rozkaz hájiti tvrz Monjuich u Barcelony. Na vyšší rozkaz byl však nucen ji vydati, načež povýšen byl za generála a svěřena mu obrana tvrze Gerony. Obrana tato náleží mezi nejskvělejší hrdinské činy v dějinách. S posádkou 2500 mužů bránil se A. přes 70 dní proti nepříteli desetkráte silnějšímu. Obyvatelé, mezi nimi 500 žen, účastnili se rovněž obrany. Teprve po čtyřnedělním bombardování, a když posádka i většina obyvatelstva zahynula epidemií a boji, tvrz se vzdala, avšak ještě proti vůli A-ově. Tento byl zajat a odveden do vězení figuerského, kde za krátko zemřel.
4) A. Juan (* kolem 1780 — † 1863), mexický generál indiánského původu, nar. ve Guerreře. V bojích za osvobození Mexika od španělské nadvlády proslul statečností, tak že byl zván »pardalem jihu«. Když 16. prosince r. 1853 Santa Anna prohlášen byl za diktátora a jeho krutá vláda vzbudila nespokojenost obyvatelstva, A. postavil se v čelo tohoto hnutí a 22. ledna r. 1855 prohlásil v Acapulcu povstání. Zároveň vydal návrh ku vládě ústavní, známý jménem návrhu ayutelského. V bitvě u Saltilla dne 12. července byl Santa Anna poražen. Opustiv 9. srpna hlavní město byl nucen složití vládu a 19. srpna uchýlil se do Havany. Kompromissem mezi náčelníky povstání utvořena byla z liberálů a radikálů vláda prozatímní, v jejíž čelo byl postaven A. a jeho náměstkem jmenován Comonfort. Národní shromáždění v Cuernavace zvolilo pak A-a za presidenta. Nejdůležitějším činem vlády A-ovy, který z prvu sídlil v Cuernavace, na to od 15. listopadu 1855 v hlav. městě Mexiku, bylo zrušení předních práv (fueros) duchovenstva a vojska. Avšak to dalo podnět ke spiknutí konservativců, pročež A. obdržev na svou žádost 200.000 piastrů výplaty, opustil hl. město a vládu 10. prosince odstoupil generálu Comonfortovi. Na to odebral se do Acapulca, kde žil v soukromí. Když byl Comonfort r. 1858 zapuzen, opřel se A. jeho nástupci, generálu Zuloagovi, a podporoval Juareza. Zemřel v Acapulcu r. 1863.
5) A. y Bougel, Don Annibal, architekt špan. (* 1810 v Římě — † 1870 v Madridě). Mládí své strávil v Římě, na to studoval architekturu v Madridě; r. 1832 vynikaje uměleckým talentem poslán do Italie, kde prodlel až do r. 1839. Navrátiv se do Madridu stal se r. 1844 professorem a později ředitelem školy stavitelské. V cizině seznal blahodárnou působnost komitétů pro zachování starožitných památek a hleděl k tomu, aby i ve vlasti jeho zřídily se podobné výbory. Jako architekt proslavil se mnohými stavbami madridskými, jako bankou, nemocnicí, několika paláci a náhrobky.