Ottův slovník naučný/Aluminiové slitiny

Údaje o textu
Titulek: Aluminiové slitiny
Autor: Bohuslav Raýman
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 25. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Aluminiové slitiny. Aluminium slévá se s ostatními kovy (vyjmouc antimon a olovo) velmi snadno, časem za zjevů značně tepelných, ba i světelných. Některé, zejména slitiny se stříbrem, mědí a cínem vynikají krásnou barvou, velikou vytrvanlivostí proti chemickým činidlům i snadným spracováním; pro tyto dobré vlastnosti upotřebují se a. s. v uměleckém průmyslu více než kovové aluminium samo. O slitině aluminia se železem, již získal Beuzon roztápěje hlinitý kysličník se železem, kysličníkem železitým a uhlím, tvrdí Roger, že dodává oceli znamenitých vlastností indického wootzu. Má-li ocel jen 0,008 Al, jeví předměty kyselinami leptané charakteristické vlnovité žilky damascenské oceli. Málo zlata dodává Al značné tvrdosti, málo Al (až 10 %) dodává zlatu křehkosti. Slitina 95 dílů zlata i 5 d. Al jest tak křehká jako sklo (Debray). Stříbro slévá se s Al zvláště snadno, a jelikož a-vých s-n s olovem neexistuje, hodí se Al, až bude lacinější, k vytěžení stříbra z olova stříbrem chudého. Je-li ve slitině alespoň 66 % Al, roztápí se slitina snadněji než aluminium. Slitiny z 95 % Al a 5 % Ag (stříbra), jsou krásně bílé i tvrdé a hodí se k hotovení nožíků desertních i na ovoce. Má-li a-vá s-na 3 % Ag, nečerná sirovodíkem. Jsou-li obou kovů podíly stejné, vzniká slitina jako bronz tvrdá. A. s. s cínem jsou zvláště hodny doporučení, které chovají 7, nanejvýš 19 % Al. Slitina Al s mědí sluje aluminiový bronz. Rn.