Ottův slovník naučný/Alterované akkordy
| Ottův slovník naučný | ||
| Alternující funkce | Alterované akkordy | Alterum tantum |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Alterované akkordy |
| Autor: | Josef Förster |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 16–17. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Alterované akkordy nazýváme ony hudební souzvuky, které vznikly zvýšením nebo snížením jistých stupňů tóniny a jichž užívání nepodmiňuje opuštění tóniny. K docílení a-ných a-dů zvyšuje i snižuje se v tvrdé stupnici 2. stupeň, 4. stupeň se zvyšuje a 6. snižuje. V měkké stupnici zvyšujeme 4. a 6. stupeň. 2. a 7. snižujeme. Zní tedy stupnice C-dur se sníženým druhým stupněm: c-des-e-f-g-a-h-c; se zvýšeným druhým stupněm: c-dis-e-f-g-a-h-c; se zvýšeným čtvrtým stupněm: c-d-e-fis-g-a-h-c atd. Jelikož každý tón může se státi základním tónem, tercií neb kvintou trojzvuku, má každá chromatická změna jednoho tónu za následek tři alterované trojzvuky. Vzhledem na tvrdý tónorod povstává tímto způsobem 12 alter. trojzvuků a důsledně 16 alter čtverozvuků. Všech možných alterovaných troj- a čtverozvuků se však neužívá, v C-dur na př. pouze těchto:
v A-moll:
Někteří theoretikové nevztahují a. a. k určitým stupňům tóniny, což ovšem na věci podstatně nic nemění. Uvedený zde způsob tvoření a-ných a-dů má své výhody zvláště po stránce paedagogické. ör.