Ottův slovník naučný/Almeida-Garrett
| Ottův slovník naučný | ||
| d'Almeida | Almeida-Garrett | Almeida Pimentel |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Almeida-Garrett |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 936. Dostupné online |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Almeida Garrett |
|
d'Almeida-Garrett João Baptista, vynikající básník a státník portugalský (* 1799 – † 1854). Rodem jsa z Porta studoval práva v Coimbře a již v tuto dobu spadají jeho prvé poetické pokusy, několik tragédií, z nichž zejména Catão (1820) měl veliký úspěch. V pracích těch jeví se A. ještě stoupencem klassické školy. R. 1820 stal se sekretářem v ministerstvu vnitřních záležitostí, byl však po restauraci r. 1832 úřadu zbaven a ze země vypověděn. Odebral se do Londýna, na to do Havru obíraje se literárními pracemi; r. 1826 bylo mu dovoleno vrátiti se do vlasti, i stal se přednostou kanceláře v ministerstvu vnitřních záležitostí. Ale již r. 1828 uvězněn byl na rozkaz doma Miguela, podařilo se mu však prchnouti do Anglie. Za svého prvého pobytu v cizině napsal epos Magriço (1824) směru romantického, jemuž zůstal na dále věren. Roku 1825 následovala nadšená vlastenecká báseň Camoẽs, oslavující velikého národního pěvce, roku 1826 epickolyrická báseň Dona Branca. Za svého druhého vyhnanství napsal cyklus romancí Adozinda (1828) na základě zpěvů prostonárodních a sbírku Lirica de João Minimo (1829), kterýmiž oživil básnictví portugalské. V té době sepsal též paedagogický spis Tratado de educaçao a politickou úvahu Portugal na balança de Europa. Roku 1832 vstoupil do vojska doma Pedra, s nímž vrátil se do vlasti a který mu svěřil organisaci ministerstva vnitra. Když pořádek v zemi byl zaveden, stal se r. 1834 vyslancem v Brusselu, r. 1836 pak ředitelem oboru divadelního. Aby povznesl domácí jeviště, napsal řadu her z domácích dějin, které se potkaly s velikým úspěchem: Un Auto de Gil Vicente (1838), Dona Filipa de Vilhena (1840), Alfagente de Santarem (1841), Frei Luiz de Sousa (1844). Roku 1836 zvolen byv do sněmovny vyznamenával se řečnickou způsobilostí; konečně svěřeno mu ministerstvo věcí zahraničních, ve kteréž hodnosti r. 1854 zemřel. Nejlepší lyrické jeho práce obsaženy jsou ve sbírce Folhas cahidas (1852); velikou důležitost pro zkoumání lidové poesie portugalské má jeho Romanceiro (1851–53 ve 3 sv.). Jaksi výrazem celé osobnosti A-G-ovy, spolu i obrazem Portugalska za občanské války počátkem třicátých let jest proslulý román Viagens na minha terra (Cestování po mé vlasti, 1837); nedlouho po tomto vyšel druhý román, historický, O Arco de Santa Anna (1846). A. byl duch velice vzdělaný, znal důkladně světové literatury, mysli byl jemné, vznětlivé, a jakkoli vlasť svou vřele miloval, nezatajoval sobě ani jiným velikých neduhů, kterými tehdy stonala. Zvláště vyhledával a cenil historické památky, které přes převraty posledních věků se zachovaly; ukazoval i na národní zpěvy jako na zdroje oživení portugalské poesie.