Ottův slovník naučný/Almásy
| Ottův slovník naučný | ||
| Almás | Almásy | Alma-Tadema |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Almásy |
| Autor: | František Brábek |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 933–934. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
Almásy [almáši], de Zsadány a Török szent Miklós, starý maďarský rod panský, rozvětvivší se později na několik větví, z nichž doposud dvě hraběcí větve kvetou. Původní jeho sídlo bylo v župě hevešské. První připomíná se Euzem A., jenž byl vojevůdcem krále Ladislava Svatého a měl účastenství v bitvách proti Kumánům za panování tohoto krále do Uher vniknuvším. Zahynul r. 1094 v bitvě, ve které Koloman byl od Kumánů poražen. – Josef Ignác A., narozen 1726 v Győngyösi; velel v sedmileté válce husarskému pluku, s kterým se v několika bitvách vyznamenal; za tyto zásluhy své byl povýšen (1771) do stavu hraběcího a byl jmenován r. 1774 podmaršálkem a r. 1784 generálem jízdy; zemř. r. 1804 v Zsadányi (Zdanech). Vnuk jeho a syn hraběte Krištofa († 1843) Moric hrabě A. nar. 1808; byl přívržencem a vynikajícím řečníkem strany konservativní, do r. 1848 předsedou král. uh. dvorní komory, r. 1848 předsedou soudní stolice ve věcech týkajících se obchodu podloudního. Po dobytí Budína vojskem císařským r. 1849 byl jmenován předsedou finančního ředitelstva, později odborným přednostou v ministeriu financí ve Vídni a tajným radou. Zemř. 8. čce 1881 jako guvernér rak. priv. ústavu pro úvěr pozemkový. Nynější hlavou této I. hraběcí linie je starší bratr Moricův, hrabě Albert, nar. 1816. – II. linie hraběcí pochází od Jana A-e, jenž byl 1741 septemvirem a kapitánem distriktu Jazygů a Kumánů; zemř. 1763. Jeho syn Pavel byl kapitánem téhož distriktu a r. 1779 členem septemvirální tabule. Jeho syn Ignác byl vicekancléřem a r. 1815 povýšen do stavu hraběcího. Synové jeho byli Alois († 1850) a Ludvík; tento byl tajemníkem dvorní komory ve Vídni a sepsal: Opinio ex parte Statuum R. Catol. J. Comit. Scepusiensis; zemřel 1850 v Pešti. Nynější hlavou této hraběcí linie jest syn Aloisův, hrabě Koloman (narozen 1815; bratr jeho Dionys * 1817 – † 1871); jest dědičným pánem v Šarkadě a Kétegyházi, pánem panství Almásy-Iratos, Tenyö, Szent-Tamás, Garany a Gyula-Vári, dědičným členem uh. panské sněmovny a skutečným tajným radou. Obě linie jsou vyznání katolického. – Ze šlechtického rodu A-ů (s pouhým predikátem de) pochází Pavel A., za Josefa II. tajný rada, velký župan pešťský a zástupce velkého župana hevešské, novohradské, boršodské a bělehradské župy. Jiný A. Pavel nar. 1818 v Pešti. Byl vynikajícím členem opposice a dostal se r. 1844 na sněm prešpurský jako poslanec za župu hevešskou, jejímž byl podžupanem. Na pešťském sněmu r. 1846 zastupoval město Gyöngyös a byl zvolen jedním z místopředsedů na tomto sněmě. Když byl sněm do Debrecína přesídlil a Pázmandy a Pálfy předsednictví se vzdali, zastával A. po nějaký čas sám úřad předsedův. Po přemožení revoluce r. 1849 prchl do Paříže. Později byl amnestován a vrátiv se do své vlasti měl veliké účastenství v organisování passivního odporu Maďarů proti vládě vídeňské. Pro účastenství ve spiknutí r. 1861 byl asi dvě léta v Josefově vězněn a později amnestován. V posledních létech svého života zdržoval se politické a veškeré veřejné činnosti a zemř. 1. list. 1882 v Budapešti. – Neznámo, z které rodiny pocházel A. Řehoř Michal, biskup unitárský, nar. 1654 v Homoród-Almási v Sedmihradsku; r. 1692 byl zvolen biskupem unitárským, kterýž úřad zastával do své smrti r. 1724. Měl veliké zásluhy o zvelebení církve unitárské v Sedmihradsku. Byl též církevním spisovatelem. Životopis jeho napsal Štěpán Fosztó (Uzoni). Bbk.