Ottův slovník naučný/Allen (osoby)
| Ottův slovník naučný | ||
| Allen | Allen (osoby) | Allenburg |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Allen (osoby) |
| Autor: | neuveden, Wojciech Gerson, Emerich Maixner |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 911–912. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
Allen: 1) A. kardinál anglický viz Alanus 1).
2) A. (Alleyn) Thomas (* 1542 – † 1632), angl. mathem., rodem ze Strafferdshiru, studoval v Oxfordě bohosloví, načež jsa podporován earlem z Leicesteru usadil se v Gloucester-Hallu, kde se oddal studiím starožitnickým, filosofickým a mathematickým. Neobyčejná zručnost ve vyšším počtářství zjednala mu pověst čarodějníka, který prý pomocí černého umění zamýšlel zprostředkovati manželský svazek mezi svým dobrodincem a královnou Alžbětou. A. s neunavnou pilností sbíral roztroušené rukopisy vztahující se k historii a starožitnostem, filosofii a mathematice. Značnou čásť této sbírky daroval sir Kenelm Digby Bodleyově knihovně v Oxfordu. A. vydal v latině druhou a třetí knihu Claudia Ptolomea Pelusijského.
3) A. Frans, rytec, žil ve Gdánsku v polovici XVII. století. Z prací jeho náležejí k nejlepším podobizny purkmistra gdánského Jindřicha Fredera (ryta dle obrazu A. Boye) a pomořanského reformátora J. Bugenhagena. A. pracoval hlavně pro knihkupce gdánské, elblažské a amsterodamské. Od něho pocházejí titulní listy ke spisům slavného Joh. Hevelia »De nativa Saturni facie« (Gdánsko, 1656) a »Mercurius in sole visus« (t. 1662) dle kreseb Boyových, k »Dialogu« D. Urbana Rega (Bukovec, 1652) a j. Gn.
4) A. Ethan (* 1738 – † 1789), amer. revolucionářský generál, známý nejprve z krvavého odporu, jímž osadníci, kteří se nalézali pod ochranou guvernéra novohampshirského, vytlačili z území Vermontu přistěhovalce chráněné úřady novoyorskými. Později nastoupil tajnou missi do Kanady, aby vyzkoumal smýšlení obyvatelstva, utkal se však s částí vojska gen. Montgomeryho v nerozvážné dobrodružství, následkem čehož byl zajat, v řetězech do Anglie odvezen, ale brzy potom zpět poslán a až do vítězství u Saratogy (1778) v žalářích a na lodích vězněn. Zatím byl Vermont, rodné jeho území, prohlásil (1777) svou neodvislost, a když novoyorský stát ji uznati nechtěl, začal se bouřiti i zvolil A-a generálmajorem své milice. Tu velitelé angličtí hleděli A-a přemluvit, aby ve Vermontě obnovil autoritu královu, slibujíce, že se území toto stane samostatnou britskou provincií. A. však poslal jejich spisy presidentu kongresu (1782), kterým po skončení války Vermont byl do Unie přijat, ač teprv r. 1791 uznán státem. A. uchýliv se do soukromí jal se psáti své dílo Reason the only Oracle of Man (Rozum, jediné orakulum člověka; v Benningtonu 1784), v němž nemilosrdně útočí na křesťanství. Vydal také (1779) Narrative, povídku, v které ohnivě líčí osudy svého dlouholetého žalařování. Zemřel v Colchestru. A. byl muž šlechetný a právě tak výstřední jako udatný, nade všecko pak miloval svobodu. Život jeho popsali Jared Sparks ve své Library of American Biography (1836), Hugh Moore (1834) a H. W. de Puy (Buffalo, 1853).
5) A. William (* 1784 – † 1868), amer. duchovní a spisovatel, byl s počátku kočovným kazatelem na západě novoyorského státu, pak knihovníkem při Harvard college, později duchovním správcem v Pittsfieldu a posléze ředitelem Bowdoin college. R. 1828 vydal Junius Unmasked (v Bostoně), v němž záhadné autorství proslavených listů Juniusových připisuje lordu G. Sackvillovi. Ve sbírce Psalms and Hymns (1835) uveřejnil také několik původních písní. Největší jeho dílo Biographical Dictionary vyšlo (1857) ve 3. vydání obsahujícím životopisy téměř 7000 Američanů. V posledních létech věnoval se výhradně poesii. Krom několika svazečků písní církevních napsal báseň Wunnisso, dále Christian Sonnets (1860), Poems of Nazareth and the Cross (Básně o Nazaretu a kříži; 1866) a Sacred Songs. Zemřel v Northamptonu, kde žil řadu let zabývaje se jen literaturou.
6) A. David Oliver, americký missionář, nar. 1800v Barre (Massachusetts), zemř. 17. čce 1863 v Lowellu. Vynikl missionářskou činností ve Vých. Indii a vydal History of India, ancient and modern (Bost. 1856), dílo trvalé ceny.
7) A. Carl Ferdinand (* 1811 – † 1871), dán. historik, obrátil svá badání hlavně k dějinám vlastní země v době Kristiána II., kdy rozpadla se jednota nordických říší, a dílem svým o této době znamenitě osvětlil záhady její; nedokonal ho však, nýbrž chtěje spracovati dějiny až do r. 1536 dospěl jen k r. 1525. Velice ceněna je také jeho příruční kniha dánských dějin a dva spisy o Šlesviku, jimiž opřel se německým aspiracím na tuto zemi, a které vzbudily živou polemiku se strany německé. A. nar. v Kodani, cestoval odbyv studia po zemích evropských a pilně badal v archivech; roku 1851 stal se titulárním a r. 1862 řádným professorem historie; jsa churav strávil poslední rok svého života na Korfù a zemřel v Kodani. Sepsal Haandbog i faedrelandets historie, 1840 (8. vyd. 1881), přeloženo do němčiny několikráte (v Lipsku, 1849) a do frančiny (v Kodani, 1878); Breve og aktstykker til oplysning af Christien II. og Frederik I. tid (1854); De tre nordiske rigers historie 1497–1536 (1.–5. sv. 1862–72); Om sprog og folkeeiendommelighed i hertug dömmet Slesvig eller Sönderjylland (1848); Det danske sprogs historie i hertugd. Slesv. (2 sv. 1857–58).
8) A. Peter (* 1826 v hrabství kentském, † 1874 v Londýně), proslulý specialista ušních chorob. Pobyv r. 1855 několik měsíců jako vojenský lékař při angl. armádě na Krymu věnoval se po svém návratu praxi, zabývaje se pilně studiemi o ušních chorobách. R. 1868 přestěhoval se do Londýna, jmenován byl odborným lékařem a docentem při St. Mary's Hospital. V této době sepsal pamětihodné pojednání: On some of the functions of the middle and internat Ear and their analogies (Lancet 1869) a větší spis: Lectures on aural catarrh or the commonest forms of deafness and their cure. Mx.
9) A. Grant, angl. spisov., nar. 24. února 1848 v Kanadě, byl však vychován ve Francii a Anglii, kde také dosáhl své akademické hodnosti (v Oxfordě). Roku 1873 byl jmenován professorem logiky a filosofie na Queen's college na ostrově Jamaice, kteréhožto ústavu stal se ředitelem již roku následujícího. Po čtyřech létech vrátil se do Anglie a věnoval se téměř výhradně literatuře přispívaje do různých sborníků. Hlavní jeho spisy jsou: Physiological Aesthetics (1877); The Colour-sense (1879); Anglo-Saxon Britain (1880); Vignettes from Nature (1881); The Evolutionist at Large (1881): Colours of Flowers (1882); Flowers and their Pedigrees (1884); Charles Darwin (1885), pak novella Babylon (1885) a For Mamie's Sake (1886). A. náleží k nejpůsobivějším přírodovědeckým spisovatelům a svých bohatých vědomostí užívá rád ke znázorňování evoluční theorie.
10) A. H. F., poručík v armádě Spojených Obcí severoamerických, proslul v poslední době jako cestovatel po Aljasce. Vydav se r. 1885 vzhůru po Měděné řece (Atně), která vých. od zálivu prince Viléma do Tichého okeánu se vlévá, překročil potom pěšky pohoří Alaskan Range a hory Tenanské a dostihnuv řeky Tenany plavil se po ní až do Jukonu, největšího proudu v Aljasce. Od ústí Tenany přepravil se na pravý břeh Jukonu, prozkoumal tam pohoří Jukonské a sledoval tok Kojukuku, přítoku Jukonského, na 280 km proti proudu. Na zpáteční cestě r. 1886 postupoval podél Jukonu až k zálivu Nortonskému na záp. pobřeží Aljasky. Zprávy A-ovy, kteréž podal o topografii, geologii, meteorologii krajin prozkoumaných, jakož i podniknuté vyměřování výšek jsou vzácným příspěvkem pro zeměpisné a přírodní poměry Aljasky.