Ottův slovník naučný/Allegiance

Údaje o textu
Titulek: Allegiance
Autor: Josef Trakal
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 908–909. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Allegiance [elídžíens], věrnost manská (z lat. alligare) v angl. právu poměr poslušenství poddaných k panovníku, zároveň občanská povinnost, jejíž porušení jest zločinem velezrády. Vedle feudálních slibů věrnosti manské zavedla Alžběta k upevnění moci královské zvláštní přísahu poslušnosti (oath of a.), kterou bylo lze na každé dvanáctileté osobě žádati. Když pak Jakub I. znění této přisahy změnil ve prospěch monarchismu, tak že obsahovala vzdání se odporu proti zneužívání moci královské, zavedl konvenční parlament po revoluci roku 1688 opravu ve znění tom, které pak dopouštělo možnost branného odporu proti porušení ústavy. Nyní vyžaduje se přísaha ta od veřejných úředníkův a samostatných živnostníků. Její znění (Naturalisation Act, 33 Vict. c. 14) jest: »Přísahám, že budu věren a že zachovám věrnou poslušnost J. V. královně Viktorii, jejím dědicům i nástupcům dle zákona. Tak mi pomáhej Bůh.« Od této výslovně slíbené poslušnosti (express a.) liší se t. zv. přirozená poslušnost (natural a.) či všeobecná povinnost občanská všech rozených i naturalisovaných občanův anglických bez výslovného slibu, kterou lze zrušiti prohlášením za cizince (viz Alienage) neb naturalisací (v. t.) v jiném státu. Konečně mluví se o t zv. dočasné poslušnosti (local či temporary a.) při cizincích po dobu jejich pobytu v zemi. Tkl.