Ottův slovník naučný/Allard

Údaje o textu
Titulek: Allard
Autor: Jiří Tilšer, redakce, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 906–907. Dostupné online
Licence: PD old 70

Allard: 1) Allert, Huygh (* 1637), kreslíř a rytec, který v Polsku působil, rodem z Amsterodamu. K vynikajícím jeho pracím náleží rytina představující polského krále Jana Kazimíra a choť jeho Marii Ludviku v zahradě na procházce, a rovněž poprsí krále Michala Wisniowieckého.

2) A. [alár] Jean François, vrchní velitel vojska Randžita Singha v Lahoře. Nar. 1785 v St. Tropezu (dep. Var) ve Francii, zemřel 1839. Sloužil nejdříve ve vojště francouzském a byl při pádu Napoleona I. kapitánem a pobočníkem maršálka Brunea; r. 1815 odebral se nejprve do Egypta, později vstoupil do vojska perského, v němž udělena mu hodnost plukovníka, avšak brzy přešel do Afgánistánu a odtud 1820 do Lahoru, kde Randžit Singh, maharádža Sikhů, jemu a krajanu jeho Venturovi 1822 svěřil úlohu, aby vojsko jeho zařídili po způsobu evropském. Úloha ta od nich skvěle provedena, čehož důkazem jsou četná vítězství »lva Pendžábu«. A. za své zásluhy o vojsko lahorské, v němž zařídil i pluk dragonů zcela dle vzoru francouz., jmenován generalissimem. Co takový vedl r. 1837 vojsko Randžitovo vítězně proti Afgáncům, jimž odňal Pašavar. A. navštívil r. 1835 vlasť svou, při kteréž příležitosti daroval národní bibliotéce v Paříži bohatou sbírku medaillí, byl od vlády francouzské okázale uvítán a francouzským chargé d'aflaires v Lahoře jmenován. Zemřel 23. ledna 1839 v Pašaveru.

3) A. Hermann T., jesuita a spis. holl., nar. 1. dub. 1830 v Gertruydenberku, jest nyní professorem v semináři kuilenberském. Vydal r. 1856 s P. Pavlem Bongaertsem anthologii: Bloemlezing uit Nederlandsche Prozaschryvers en Dichters Van Hooft en Vondel tot op onze dagen. Dále: Vondel's Gedichten op de Societeil van Jezus (1868). Een genîe en Slechte manieren in de letterkunde of de Fransche en Hollandsche Victor Hugo voor de zelfde rechtbanck 1873 a j. biografické a literární studie. red.

4) A. Albéric, belgický právník (* 23. března 1834 v Tournai – † 24. listopadu 1872). Stal se r. 1863 vyšetřujícím soudcem ve Verviersu, obdržel r. 1866 cenu Bordinovu a stal se professorem v Brusselu, později v Gentu. Hlavním dílem jeho jest Histoire de la justice criminelle au seizième siècle (Paříž 1868), poctěná cenou, již vypsal Institut de France na řešení otázky: vylíčiti příčiny, které daly podnět ke změnám v soudním řízení trestním, zavedeném ordonnancí z r. 1539, a podati systém těchto změn a jejich provedení v XVI. století. Dílo to, přihlížejíc též k obecnému právu trestnímu, líčí též organisaci a příslušnost soudů trestních a řízení trestní ku konci XV. století a příčiny změn v řízení trestním, jak zavedeny ordonnance z roku 1539; pak následuje výklad řízení trest. v XVI. stol. a rozbor literatury trest. práva oné doby. A. byl též členem kommisse pro revisi Code de procédure civile. JT.

5) A. Paul, spisovatel franc. a archaeolog, nar. 1841 v Rouenu, kde jest soudcem u tribunálu občanského. Poprvé na sebe upozornil překladem Rome souterraine, přehledem to objevů Rossiho, J. Spencera-Northcota a W. R. Brownlova (1874). Na základě pramenů hojně sebraných uveřejnil 1876 Les esclaves chrétiens depuis les premiers temps de l'eglise jusqu' à la fin de la domination romaine en Occident. Za toto dílo dostal cenu akad. francouzské. Potom uveřejnil: L'histoire des persécutions pendant les deux premiers siècles (1884).