Ottův slovník naučný/Alkamenés
| Ottův slovník naučný | ||
| Alkama | Alkamenés | Alkan |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Alkamenés |
| Autor: | Hynek Vysoký |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 887. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
Alkamenés, slavný sochař řecký, vedlé Agorakrita nejslavnější žák Feidiův. Dle zprávy Plinia staršího (Nat. Hist. 36, 16) A. pocházel z Athén, dle zprávy Suidovy z ostrova Lémnu; obě tyto zprávy lze snad sloučiti tím způsobem, že A. narodil se na Lémnu z vystěhovalé rodiny athénské, anebo snad že pocházeje z Lémnu nabyl později za pobytu svého v Athénách práva athénského (Robert, Archäol. Märchen, str. 41–44). Chronologická data vztahující se k životu tohoto umělce působí nemalé obtíže: zprávu. že zhotovil sochu Héry pro chrám u Faléra, r. 480 př. Kr. od Peršanů zničený, nelze nikterak spojiti s udáním, že byl ještě r. 402 činným pro Thrasybula. Rovněž nemalé obtíže působí zpráva, že účastnil se plastické výzdoby chrámu Zevova v Olympii zhotoviv jeho štít západní. Proto soudil již Furtwängler a po něm nejnověji i Loeschcke (Die westliche Giebelgruppe am Zeustempel zu Olympia, Dorpat 1887), že musíme uznati dva A-ny; starší A. pocházel prý z Lémnu a zhotovil západní štít v Olympii a snad i Héru u Faléra, mladší, vnuk předešlého, byl žákem Feidiovým a od něho prý pocházejí ostatní díla, jež se A-novi přičítají. Proti této hypothesi však vyslovili se právem Robert (Deutsche Literaturzeitung 1888, str. 602–604) a Weizsäcker (Neue philos.[red 1] Rundschau 1888, str. 203–204.). Zdá se, že pravdě nejpodobnější jest domněnka Overbeckova, že A. narodiv se na Lémnu přišel záhy do Athén, kde stal se žákem Feidiovým, s ním že šel do Olympie, kde komponoval štít západní (nezhotovil!), po smrti Feidiově že vrátil se do Athén, kde ještě asi 20 let působil. – Vedlé komposice západního štítu chrámu Zevova v Olympii (v. Olympie) přičítají se A-novi hlavně sochy bohů: Afrodité ve čtvrti athénské, zvané Zahrady (Ἀφροδίτη εν Κήποις), jejíž repliku shledává Furtwängler v tak zvané Venus genetrix v Louvru (v. Afrodité v umění), Afrodité, kterou zvítězil v zápase s Agorakritem (v. t.), Héra ve chrámě mezi Athénami a Falérem, Hekaté Epipyrgidia na akropoli, poprvé představená se třemi hlavami, Arés, Héfaistos, Dionysos ze zlata a slonové kosti v Athénách (replika této sochy Dionysovy zachovala se nám snad dosud na mincích athénských), Athéna a Heraklés v Thébách, Asklépios v Mantineji, Athéna, kterou podlehl prý v zápase s Feidiem, a konečně jedna kovová socha, totiž Zápasník, zvaný εγκρινόμενος (vzorný), jehož repliku shledávají někteří asi neprávem v klidně stojícím diskobolu vatikánském (Museo Pio Clementino III, 26). Za nejslavnější dílo A-novo pokládána byla jeho Afrodité ἐν Κήποις, o níž mluví staří spisovatelé s nadšením a obdivem. Ze všeho, co o A-novi známo jest, můžeme souditi, že byl dokonalým umělcem, obdařeným živou fantasií a vládnoucím mistrnou technikou, důstojným žákem a nástupcem Feidiovým. – Srov. Brunn: Gesch. der griech. Künstler, I, str. 234–239, Overbeck: Gesch. der griech. Plastik, 3. vyd., I, str. 270–277. Vý.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Podle Oprav na konci I. dílu: 887 str., 1. sl., 28. řád. zdola, místo philos. čti philologische. (dostupné online)