Ottův slovník naučný/Aljbov
| Ottův slovník naučný | ||
| Aljbickij | Aljbov | Alk |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aljbov |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 883. Dostupné online |
| Licence: |  PD anon 70 |
Aljbov Michajil Nilovič, nadaný románopisec z nejmladší generace ruské. Narodil se r. 1851 v Petrohradě. Prvého vzdělání nabyl v rodišti. Snivá a reflexivní povaha A-a mocně byla podporována samotou, na niž A. byl odkázán; ztratilť již ve druhém roce matku, rovněž sestry jeho záhy zemřely. V 11. roce vstoupil do druhého gymnasia petrohradského, kde již ve druhé třídě pokusil se v literatuře humor. povídkou Rastrepalkou; prvotiny ty vznikly pod dojmem Gogolových Mrtvých duší. Pak následovala celá řada pověstí a románův, jejichž osoby i dějiště jsou příliš pestry. První tištěná práce A-a jsou Zapiski podvaljnago žiljca (v »Peterb. listku« 1864), povídka ve formě denníka. Od té doby byl A. zaujat výhradně spisovatelstvím; vzniklý tím nezdar v učení přinutil jej opustiti gymnasium po čtvrté třídě r. 1866. – Tehdá napsal A. prvou větší povídku Na novuju dorogu. R. 1867 po zkoušce pokračoval A. ve studiích gymnasijních, jež ukončil r. 1873, načež od r. 1873–1879 studoval práva na universitě petrohradské. Mezi tím strávil dvě léta (1877–1878) u posádky dunajské poskytuje pomoci raněným. Vzdělání svého nepoužil A. ku praxi právnické; jenom jediný rok (1886–1887) byl úředníkem potravní daně v Estonsku. Od r. 1864 přispívá A. pilně téměř do všech časopisů belletrie ruské (jako »Peterb. Listok«, »Dělo«, »Slovo«, »Věstnik Jëvr.«, »Vsem. Illjustracija«, »Ježened. Obozr.« a j.). – O sobě vyšly: 1. povídky Pověsti i razskazy v Petrohradě 1884, podruhé 1888 (I. Deň itoga; II. O ljudjach vzyskujuščich grada [1. Vospitanije Ljoijki, 2. Sutki na loně prirody]; III. Konec Nevědomoj ulicy; IV. Dissonans; V. Dvě glavy iz nenapisannago romana »Prizraki«; VI. Krestonosci). Z povídek tu obsažených vytknouti sluší Deň itoga (Den účtův), »studii psychiatrickou«, jak ji sám A. nazval; líčí tragický osud studenta universitního, jenž posléze nalézá spásu ve vlnách Něviných. Přesně vylíčený průběh psychologický, v čemž A. vůbec vyniká, jest hlavní předností této práce. 2. Román Rjasa (Říza) v Petrohradě 1888. – 3. Rybji stony, skizza, v níž Aljbov ostře líčí restaurační život velkoměstský. – 4. Na točkě (Filipp Filippyč; O tom, kak gorěli drova) v Petrohradě 1888. – A. jest epigonem Dostojevského; výbuchy chorobného života duševního jsou oblíbenou látkou A-a, tak že v belletristické psychiatrii jest odborníkem. Mimo to bystrý talent pozorovací rodáka petrohradského a vzácná správnost formální staví A-a v popředí nejmlad. pokolení belletristů ruských. – Činnost A-a posoudili: A. M. Skabičevskij (ve feuilletonu »Novostej« 1885); N. Michajlovskij (v »Oteč. Zap.« 1884); Michnevič (»Naši Znakomyje«); K. K. Arsenjev ve »Věstn. Jevr.« 1884 č. 4. a nejnověji ve svých Kritič. etjudach, v Petrohr. 1888, v 2. oddíle.