Ottův slovník naučný/Algonkini
| Ottův slovník naučný | ||
| Algol | Algonkini | Algor |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Algonkini |
| Autor: | Emanuel Kovář |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 587. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Algonkinské kmeny |
|
Algonkini zove se skupina národů kočovných, potulujících se na rozsáhlém prostranství od středního toku Missouri až k ústí řeky sv. Vavřince, kdež živí se lovem zvěře a ryb. Jsou postavy malé, tváří plochých. U řeky sv. Vavřince obývali s nimi společně Irokesové, kteří jsou tělesně vyvinutější a usedlými rolníky; z plodin svých skýtali dárky A-nům, kteří zase vzajemně pro ně lovili. Náboženská úcta jejich nesla se k něčemu tajemnému, nepochopitelnému (manitu). Nejvíce živlů mythických obsaženo je v pověstech o Menabušovi, národním hrdinovi algonkinském, synu západního větru, bratru severu, jihu a východu, vnuku měsíce. Také ptactvo požívalo zvláštní úcty u nich a bájilo se o něm všelicos. Posvátnost čísla čtyř, známá u jiných Indiánů, má doklady své též u A-nův (na př. prodlení čtyř dnů u mrtvoly). Kmenů algonkinských je značný počet a uvedeme jen nejdůležitější. K východním náležejí Abenakové a Mikmakové (na Kenebeku), Mikmakové (v Nov. Brunšvicku, Nov. Skotsku, na ostrově prince Eduarda), labradorští Indiáni (červení, Montagnardové při řece sv. Vavřince, Skoffiové), Lenni-Lenrapové (či Delavarové) podél pobřeží k jihu, kteří se opět dělí na několik kmenů. Na sev. od Cumberlandu bydlí Šavnové, a dále Illinoisové, Kikapové a Miamové. U Hudsonova zálivu jsou Kríové, kmen mocný a bojovný, u jezer kanadských Odžibvové. Nejdále na sev.-záp. jsou z A-nců t. zv. Černonožci (Blackfeet), jež nalézáme až u horního toku Missouri. V XVII. stol. počítalo se A-nův ještě na 250.000, nyní je jich sotva ke 40.000 duší. Jazyky algonkinské jsou si příbuzny. Mají velice bohaté tvoření slov pomocí přípon a rozlišují velmi jemně rozdíly ve významu jmen, jež rozdělují na vyšší a nižší, kteréž rozdělení je důležito při tvoření čísla (pomocí různých přípon). Funkce větné určují se hlavně slovosledem, méně částicemi. Jejich sloveso je vlastně jméno s přisvojovacím zájmenem, jež vyjadřuje se předponou. Pomocí přípon nebo předpon tvoří se různé časy a způsoby, z nichž zvláště zajímavý je »dubitativ«. Vytknouti sluší dále i »objektivnou konjugaci« (zájmenný objekt je vyjádřen příponou nebo předponou) a rozeznávání tvaru inklusivného a exklusivného u 1. osoby množn. čísla. Kř.