Alföld, t. j. nížina, jest Maďarům obecný, ale zeměpisně neužívaný název veliké dolnouherské nížiny, prostírající se bez přetržení od Karpat po obou březích Tisy a podél levého břehu Dunaje (za který jen při ostrovu Čepelském až k Stoličnímu Bělehradu sahá) k jihu až k severním výběžkům Balkánu. Všeobecně se užívá slova A. jako protivy proti krajině hornaté (felföld), pokryté Karpaty a jejich výběžky. V užším smysle sluje tak nížina prostírající se od jihozápadního svahu Matry podél pravého břehu Dunaje a obou břehů Tisy až ku vtoku této do Dunaje. Nížina tato, jejíž hranic přesně vymeziti nelze a jejíž krajní body tvoří města Szatmár, Pešť, Kalocsa, Zombor, Becskerek a Velký Varadín, zaujímá župy pešťskou (čásť), sabolčskou, satmárskou, biharskou, hevešskou, bekešskou, čongrádskou, čanádskou, torontálskou, báčskou a bývalé distrikty Jazygů, Kumánův a Hajduků nyní župu szolnockou a j.), a jest obývána až na čásť nejjižnější, Srby zalidněnou, výhradně Maďary, kteří zde zachovali ještě svůj původní národní ráz. Od severu na jih proříznut jest A. drahou alföldskou (alföldi vasut), jdoucí od Velikého Varadína přes Békés-Csabu a Mariatheresiopol (Szabadka) do Osěku a odtud dále pod jménem dráhy alföld-rjecké (alföld-fiumei vasut) přes Sisek do Rjeky. A. tvoří podél nízkých břehů dunajských veliké plochy hustým rákosím a nízkým olším porostlých, četným vodním ptactvem obývaných bažin a slatin (u Moháče, Báje a Zomboru), kdežto severněji odtud se prostírá poněkud vyvýšenější kečkemétská pláň (Kumánie) a východně od Tisy veliká debrecínská pláň s rozsáhlým písčitým a natronovým územím. Ostatní půda, většinou náplav, jest velmi úrodná, místy ještě panenská a plodí pšenici, žito, luštěniny, kukuřici, kdýně, okurky, tabák, řípu, len a nesmírné množství pícních travin, které četná stáda vyživují. Stáda tato bývají obyčejně po celé léto pod šírým nebem a jsou střežena množstvím pastýřů, kteří dle stád, jaká pasou, v jakési druhy kast se rozdělují. Nejnižší místo zaujímají pasáci dobytka vepřového (kanász), pak jsou pastýři stád hovězích (csordás, gulyás), k těm se pojí ovčáci (juhász) a nejvyšší kategorii tvoří pastýři stád koňských, svou zručností v jízdě proslulí čikóšové. Kolem těchto stád vyvinul se zvláštní druh selských dobrodruhů na koních, kteří se živí lupem, zejména krádeží dobytka hovězího a koní, a kteří slují betyárové. Daleko od sebe rozložené dvory hospodářské (majoros, tanya) a csárdy na nepřehledných travnatých pustách, rozsáhlé, lidnaté vesnice a veliká města, jako Debrecín, Nyiregyháza, Velký Varadín, Czegléd, Becskerek a j. doplňují obraz A-u. Pro časté a náhlé střídání teploty bývají pusty alföldské zhusta zjevem velikolepých úkazů přírodních, zejména velikých bouří a faty morgany, kterou nazývají Maďaři Délibáb. Na jaře, když v Karpatech sníh taje a na podzim, když nastane doba dešťů, bývají mnohé kraje A-u pravidelně Tisou zatopeny. Pro mnohé své půvaby bývá A. maďarskými básníky často opěvován a dal též svému rodáku Petöfimu (nar. v Kis-Kőrőši) mnoho motivů ku překrásným básním. Bbk.
PD old 70