Ottův slovník naučný/Aldringen
| Ottův slovník naučný | ||
| Aldrich | Aldringen | Aldrovandi |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aldringen |
| Autor: | Vojtěch Jaromír Nováček |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 759–760. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Aldringen (Aldringer, Altringer) Jan hrabě, cís. generál ve válce třicetileté, nar. 10. pros. 1588 v Thionvillu (Diedenhofen) v něm. Lotrinsku, pocházel z rodiny šlechtické a provázel jako páže vznešeného pána na cestách po Italii a Francii, čímž nabyl příležitosti vzdělati se. Roku 1606 vstoupil do pluku, jejž ve službách španělských právě zřizoval kníže z Brabançonu, a když tento r. 1609 byl rozpuštěn, byl A. od plukovníka Pankráce Gallasa přijat do nově zřízeného pluku ve vévodství milánském. R. 1612 stal se písařem u knížetebiskupa tridentského a brixenského, kardinála Madrucciho, než po dvou létech setkáváme se s ním opět v Tyrolsku jako s praporečníkem v pluku Madrucciho. Když vypuklo povstání české, ustanoven setníkem nad 300 žoldnéři německými a poslán do Čech, kde mu svěřeno opevnění Zlaté stezky. V prosinci r. 1620 přijat od vyslance španělského ve Vídni opět do služeb španělských a stal se velitelem dvou setnin žoldnéřů německých. Na to byl krátký čas ve službách ligy katolické a r. 1622 učiněn od arcivévody Leopolda Tyrolského plukovníkem nad 2000 muži pěšími, s nimiž účastnil se obležení a vzetí Heidelberka (16. září 1622). R. 1624 jmenován A. dvorním radou vojenským a generálním polním kommissařem a brzo vynikl samostatnou činností ve válce. Tak bránil s několika pluky od 11. do 24. dub. 1625 most u Dessavy proti hrab. Arnoštovi z Mansfeldu a povýšen za to od císaře Ferdinanda II. r. 1627 do stavu panského. Když byl léta 1628 Meklenbursko pro Valdštýna obsadil, poslán od císaře do Lombardska, kde účastnil se dobytí Mantovy (18. čce 1630) a přivlastnil si poklad vévody mantovského i krásnou knihovnu jeho, kterou později odkázal bratru svému, biskupovi sekovskému. Navrátiv se r. 1631 do Německa stal se polním zbrojmistrem, přinutil vévodu virtemberského, aby císaři se podrobil, a připojil se po bitvě u Breitenfeldu k Tillymu v Hessensku. Po smrti Tillyho stal se vrchním velitelem vojska ligistického a dne 10. března 1632 povýšen do stavu říšských hrabat. Téhož roku jmenován polním maršálkem a následujícího roku ve spolku se Španěly pod vévodou z Ferie operoval v Bavořích a Švábsku proti Hornovi a Bernardovi Výmarskému. Když obdržel od Valdštýna rozkaz, aby se s ním spojil, neuposlechl, ale připojil se ke straně generálů císaři věrných. Po zavraždění vévody Fridlandského uloženo mu, aby vytlačil Švédy z krajin na středním Dunaji a z Horní Falce. Při obraně přechodu přes Isaru u Landshutu poražen A. 22. čce 1634 a po hrdinském odporu zastřelen. A. byl muž udatný a na svou dobu neobyčejně vzdělaný, avšak úlisný, příkrý a sobecký. Ze záhuby Valdštejnovy kořistil měrou nemalou. Za služby císaři prokázané dostalo se mu titulu hraběcího a darováno mu panství Teplické a díl statku Benešova, začež zaplatil 10.000 kop míš. a postoupil císaři statky Lipno Vel. a Tuchořice. Statky ty postoupeny dědicům A-ovým, jeho bratřím Janu Markovi, biskupovi sekovskému a Pavlovi, bisk. tripolskému, též jeho třem sestrám Anně, Kateřině a Barboře. Jan Marek A. zemř. r. 1664. a s ním vymřel rod po meči. Statky své v Čechách postoupil ještě za živa sestře své Anně, provdané za Jeronyma hraběte z Clary, který s povolením cís., uděleným již r. 1635, spojil s jménem a erbem svým jméno a erb A-ův. Štít rodu toho (viz vyobr. č. 154.) je rozčtvrcený, má v prvním a čtvrtém poli zlatém korunu knížecí, protknutou křížem hákovým, v druhém a třetím modrém poli tři stříbrné šestipaprskové hvězdy. Nk.