Ottův slovník naučný/Albani (osoby)
| Ottův slovník naučný | ||
| Albani | Albani (osoby) | Albania |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Albani |
| Autor: | Václav Juda Novotný |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 694. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Francesco Albani |
|
Albani: 1) Francesco (též Albano zvaný), znam. malíř italský školy bolognské, žák Calvaertův a Caracciův, * 1578 v Bologni, kdež také † r. 1660. Vynikal zvláště virtuosním podáním forem ženského těla ve výjevech mythologických, obklíčených věčně modrým nebem italským a rozkošnou scenerií jižní. Přátelství s Quidem Renim, jenž mu dopomohl vstoupiti do školy Caracciův, mělo blahodárný vliv na rozvoj jeho talentu. Již první obraz jeho Zjevení Páně Maří Magdaleně ve slohu Caracciově jeví značné nadání, v Narození P. Marie již probleskuje samostatnost zvláštní svěžestí v malbě osob, které nebylo u Caracciův, ale plně rozvila se jeho umělecká individualita v Římě, kdež provedl za nemocného Annibala Caraccia dle návrhu jeho malby v kapli San Diego ve španělském chrámu sv. Jakuba. Prvním originálním dílem jeho bylo Nanebevzetí P. Marie v chrámě »della Pace«, pracované s nenapodobitelným bohatstvím fantasie, ohněm a sebedůvěrou: v aetherických skupinách andělíčků jeví se zde A. tak svým, jak ho známe z nesčíslných graciosních scén jiných. Brzy na to maloval fresky v paláci Verospi (nyní Torlonia), jichž rytiny r. 1704 vyšly v Římě pod titulem »Picturae Fr. Albani in aede Verospio« (17 listů), a Čtyři doby roční pro gallerii Borgheskou, které mu získaly vážnosti umělce prvního stupně. Roku 1625 pojal za druhou manželku krasavici Doralici Fioravanti, s níž měl 12 krásných dětí, které mu byly modelem pro anakreontické scény, jež maloval tak virtuosně, že mu dáván název »malíře Gracií a Amora«. Z mythologických obrazů vyniká zvláště Spící Venuše, Galathea, Koupel Diany a Únos Europy, z nichž poslední jest v cís. museu v Petrohradě s 8 jinými obrazy (Křest Spasitelův, Zvěstování, Triumf Venuše, Milosrdenství átd.). Zvláště rád malovával amoretty a v biblických obrazech andílky, oblíbeným motivem jeho byl Kristus v mládí, obklíčený andílky, kteří drží nástroje, jimiž byl pak umučen. Obrazů biblických čítá se na 50 a jsou roztroušeny po vší téměř Evropě. Ve Florencii jest podobizna jeho, malovaná jím samým. A. založil v Bolognii v Římě školu malířskou, z níž vyšlo mnoho znam. umělců, na př. Sacchi, Cigniani, Speranza, Morelli atd.
2) A., jméno dvou výtečných houslařů. Mathias, starší, * 1621 v Bolzaně, žák Steinerův; † tamtéž 1673. – Jeho syn A. Mathias ml., pracoval u mistrů cremonských, načež se usadil v Římě. Jeho nástroje, zejména z r. 1702 a 1709, mají slavnou pověst a cenu jako amatovky. Ný.