Ottův slovník naučný/Alba
Ottův slovník naučný | ||
Alb | Alba | Alba (sídla) |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Alba |
Autor: | Ferdinand Vaněk, neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 690. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Alba (oděv) |
Alba (lat. bílá), t. říza: 1) A. (v starších dobách stola, tunica alba, talaris) jest bílé, lněné roucho, které kněz ku mši a obřadům s ní spojeným obléká přes humerale a vzadu podkasané přepásá bílým, lněným provazcem (cingulem). Dle předpisu má a. pokrývati celé tělo; pročež jest řásnatá, má široké, na konci zúžené a až k zápěstí sahající rukávy, široký otvor pro hlavu a podkasána jsouc má dosahovati kotníků. Až do X. stol. byla a. prostě bílá, bez ozdob; od toho času pak ozdobována bývala a. hodnostářů církevních vyšíváním na obrubách a zejména dolejší čásť přední -strany zlatým vyšíváním, perlami a drahými kameny, též skvostnými krajkami; začasté místo příze bráno bylo k a-bě bílé i pestré hedvábí. Krátká a., nesvazovaná, které kněz užívá k obřadům jiným, slove rocheta, též komže. Vnk.
2) A., také bílý šat, který ve staré církvi nově pokřtění po 8 dní nosili, načež v neděli zvanou Dominica in albis (sc. depositis) odkládán a při chrámě ukládán na památku křtu. Srv. Albati. – 3) A. konečně zove se také dykytový šat s vyšívanými rukávy, jejž mívali němečtí císařové při korunovaci.