Ottův slovník naučný/Alafance

Ottův slovník naučný
Aladjin	Alafance	Alafia

Údaje o textu
Titulek:	Alafance
Autor:	Jaromír Čelakovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 675–676. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Alafance, halafance (z germ. alfanz od al, cize, podvodně a fanzen, mluviti). Výrazu toho v našich památkách, zvláště právnických, často se užívá s příhanou pro dary neb vzatky, jež soudcové neb úředníci od stran přijímají. Všehrd na př. (IX, 1.) chválí takto soudce zemské, že se nenechají podpláceti: »Aniž darové, pocty neb a-cí u sudí tohoto času miesto mají, než všecko řádem a spravedlností a právem jde. Dóvod toho – mlčenie všech, že žádný na to nikdyž nežaluje, než spieše žalují lidé, že nenie, kdo by chtěl od nich dary a a. bráti; zahnáni jsouce dary, za to se stydie, domóv dary své nositi musiece.« V právech arci bráti a. přísně se zakazuje; tak v Koldínových právech městských (O, IX) tresce se »halafancův přijímání« podlé uvážení těžkosti, která přišla na ty, jimž soudce ukřivdil, a dle práv městských z r. 1536 (Pr. konš. čl. XXXVII) má konšel, jenž by bral halafance od stran, býti z rady vyvržen. JČ.