Ottův slovník naučný/Akritas
| Ottův slovník naučný | ||
| Akrisios | Akritas | Akroaesthesia |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Akritas |
| Autor: | Josef Hanuš |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 644–645. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Akritas, hrdina středověk. ruského románu hrdinského Činy a život Deugenia Akrity, jemuž předlohou (snad prostřednictvím jihoslov.) bylo byzantské epos X. stol. (vyd. C. Sathem a E. Legrandem, Pař. 1875: Les exploits de Digénis Akritas). Epos toto značně podobá se oněm polofantastickým historiím, jež vyvolaly na západě křižácké výpravy, a tvoří v západoevrop. literaturách zvláštní byzantskopalestinský kruh epický, bohatý orientálními divy. Byzanc byla tu mostem mezi Východem a Západem. Car saracenský Amir (vypravuje rus. román) unese řeckou dívku. Její tři bratři pronásledují ho a přemohou. Amir slíbí státi se křesťanem, načež mu dána dívka za ženu. Zřeknuv se vlády v Saracensku usadí se v Řecku. Narodí se mu syn A., nazvaný při křtu Deugenius (neb Digenis, z řec. διγενής, t. j. ze smíšeného manželství pošlý), jehož obrovská síla a hrdinské činy tvoří jádro celého vypravování, kteréž malými podobnostmi ukazuje na společný pramen se západními zpěvy o králi Rotherovi, Otnitovi, Hugdietrichovi, Wolfdietrichovi. Rus. román choval se v rukopisné sbírce hrab. Musin-Puškina v Moskvě a při požáru moskev. zničen. Nedávno teprve nalezl Pypin jiný překlad téže asi redakce v kodexu XIV. – XV. stol. a vvdal jej ve příloze ke svému Očerku lit. ist. star. pov. i skazok rus., str. 316. Národní fantasie hleděla doplniti záhy temná místa na oblíbené osobnosti poetické, jež dosud nikde nevyjasněna, hlavně jeho smrť. A touto látkou obírá se celá řada prostonár. písní novořec., popisujících zápas Digenisa s příjmím Anikitos (t. j. nepřemožený) s Charosem, personifikací smrti. Z Anikita povstal na Rusi nejspíše prostřednictvím nějaké asketickodidaktické skladby Anika, ovšem s pověstí nehrubě pěknou, jako divý loupežník, jenž boří chrámy, tupí sv. ikony, svádí pravověrné k latinismu a j. Hlavním obsahem četných povídek, národ. písní, místních pověstí a prostonár. dřevorytin o Anikovi, jenž ve mnohém upomíná na kruh tak zvaných starších hrdin rus., jest jeho zápas se Smrtí. Anika vyhrožuje nejprve strašnému svému nepříteli, avšak poznav, s kým mu činiti, prosí o milost, ovšem marně. Jest to ve středověku oblíbená a ve mnohých národních literaturách známá episoda »Spor Života se Smrtí«, jíž záhy chopila se i fantasie prostonárodní (slovan. národ. písně). Wackernagel uvádí zlomek něm. dramata (Kleinere Schriften, I.), Pitré sicilskou národ. píseň o sporu jinocha se smrtí (Canti popolari siciliani, II.). Ze staročes. liter. budiž zmíněno podobného zápasu mládence se smrtí, známého ze spisů Štítenských, kodexu Krumlovského a j. (Srv. Č. Č. M. 1884, 34.) Viz Russ. Revue VI.: Bruchstücke des byz. Epos in russ. Fassung. Hš.