Ottův slovník naučný/Akragas
| Ottův slovník naučný | ||
| Akra | Akragas | Akragas (umělec) |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Akragas |
| Autor: | Hynek Vysoký, redakce |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 642–643. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Akragas (lat. Agrigentum), jedno z největších měst starého věku na jižním pobřeží sicilském mezi řekami Akragantem (nynější Fiume di S. Biago) a Hypsou (Fiume Drago). Založeno byvši r. 582 př. Kr. dórskými osadníky z Gely, vzkvetlo město nad míru rychle hlavně polním hospodářstvím a obchodem s Afrikou. V době největšího rozkvětu koncem V. stol. př. Kr. čítalo prý přes 20. 000 plnoobčanův a 200. 000 všeho obyvatelstva. Ústava byla republikánská zachovávajíc některé formy starodórské; ale jako ve většině měst řeckých bylo zřízení republikánské zhusta samovládami jednotlivých usurpátorů přerušováno. V létech 566–534 př. Kr. vládl Falaris, o jehož ukrutnosti starší dějepisci s hrůzou vypravují. Později Thérón (488–472), který povznesl moc A-antu; zvítěziv se zetěm svým Gelónem, tyrannem syrakuským, nad Karthaginskými u Himery, dobyl celé střední Sicilie od A-antu až ku pobřeží u Himery. R. 406 př. Kr. dobyli Akragas-antu Karthaginští, a obyvatelstvo, které se nezachránilo útěkem, bylo pobito a město zbořeno. R. 340 př. Kr. Timoleón vystavěl je opět a uvedl tam osadníky z Velie (Elee); ale bývalé moci město již nikdy nedosáhlo. R. 314 př. Kr. musilo uznati nad sebou nadvládu Syrakus. Na počátku. války punské bylo opět v moci Karthaginských, kteří je silně opevnili a posádkou opatřili; ale r. 262 po velké bitvě před branami jeho dostal se v moc Římanů. Mírem r. 241 připadl A. trvale Římu, ale podržel svoje domácí zřízení. Potom po celý ostatní starověk a prvá století středověku slynul bohatstvím. R. 827 po Kr. Saraceni udeřivše na Sicilii dobyli A-antu, pod jejichž panstvím zůstalo město až do r. 1086, kdy se ho zmocnil normanský hrabě Roger. Severozápadně od něho vzniklo nové město Girgenti. Zříceniny A-antu prostírají se od Girgenti až ku pobřeží mořskému. Zbytky mnohých staveb jsou ještě zachovány, jako některé chrámy a trosky mohutných vodovodů od stavitele Faiaka zbudovaných. Celkem zachovaly se dosud zříceniny sedmi chrámů. které byly všecky periptery dórského stilu. Jména těchto chrámů – vesměs libovolně jim daná – jsou: chrám Hérakleův (6:15 sloupům), Iunony zvané Lacinia (6:13), Concordie (6:13), po chrámu Théseově v Athénách nejlépe zachovaný řecký chrám z V. stol. př. Kr., Kastorův a Pollukův z V. stol., z něhož dosud jeden roh se zachoval (viz vyobr. č. 140.), Cerery a Proserpiny, Asklépia a konečně největší chrám Zeva olympského. Kolossální, nádherný tento chrám zůstal nedokončen; jest to pseudoperipteros o 7 sloupích v šířce a 14 v délce, 180 stop široký, 350 dlouhý a 120 vysoký. Polosloupům okřídlí (πτέρωμα) odpovídaly uvnitř pilíře, které stěnami mezi sebou spojeny jsouce tvořily hypaethrální cellu s pronaem a opisthodomem. Nad pilastry celly stáli telamónové, střídavě muž a žena, nesoucí břevnoví. Na východním štítu chrámovém zobrazena byla gigantomachie, na štítu západním dobytí Tróje. A. byl rodištěm slavného filos. Empedokla. Srov. Serra di Falco, Antichità della Sicilia, III. díl (Palermo 1836); Erfurdt, Comment. de Agrigento (Halle 1831); Siefert, Akragas u. sein Gebiet (Hamb. 1845); Schubing, Topographie von Akragas (Lips. 1870; Baumeister Denkmäler des klass. Altertums, str. 273–274. Reprodukce telamónů podána jest v Müllerově-Wieselerově: Denkmäler der alten Kunst, I., tab. 20. red. Vý.