Ottův slovník naučný/Akkord

Údaje o textu
Titulek: Akkord
Autor: Jan Josef Förster, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 633–634. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Akord

Akkord, franc. accord (z lat.), soulad, souzvuk, porovnání čili narovnání, smlouva.

1) A., souzvuk (harmonie) v hudbě povstává spojením tří neb více různých tónů; na př. c-e-g, c-e-g-h, c-e-g-h-d. Tvoří-li části a-u poměr tercový (jako nahoře), jest a. základní, není-li tomu tak, a. odvozený: na příklad e-g-c, h-d-f-g. Je-li a. složen výhradně z konsonujících (souzvučných, libozvučných) intervallů, nazýváme jej konsonantní (na př. velký a malý trojzvuk a jejich obraty), obsahuje-li jednu neb více dissonancí, sluje dissonantní (na př. septimový a nonový a. i s obraty). Doškálným a-em jmenujeme ten, jehož tóny náležejí jedné a téže stupnici; obsahuje-li tóny v tónině cizí, zove se nedoškálný čili alterovaný a. Souzněním více melodických vedlejších tónů povstávají harmonie, jež průchodné (též zdánlivé) a-y jmenujeme. A. septimový, nonový, undecimový a tercdecimový jest ten, v němž buď septima neb nona, buď undecima neb tercdecima tvoří podstatný intervall. Konečně jmenujeme takový a. modulačním, kterým děje se přechod z jedné tóniny do druhé. –ör–

2) A. V právu sluje tak smlouva o práci, při níž se mzda platí dle práce vykonané, nikoli dle času, po který se práce konala. Viz Práce.

3) A. Narovnání dlužníka s věřiteli. Viz Konkurs.