Ottův slovník naučný/Akcesse
Ottův slovník naučný | ||
Akcess | Akcesse | Akcessista |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Akcesse |
Autor: | František Kropsbauer, Josef Trakal |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 614–615. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Přírůstek věci |
Akcesse (lat. accessio), přírůstek, příbytek: 1) V římském právu vše, co k věci nějaké přibylo, tedy každé rozmnožení a zvětšení, plody její, pak i věci vedlejší, které k hlavní věci přistupují a jí podřízeny jsou, a konečně i práva, která k jiným právům přistupuji, jako rukojemství a právo zástavní. Římské právo nemluví o a-ssi jako zvláštním způsobu nabývacím, nýbrž jen o nabývání práv na a. (na plody, příslušenství).
2) A. V moderním právu (Code civil čl. 546) a vědě právní mluví se o nabytí práva, zvláště pak vlastnického práva a-ssí čili přírůstkem. Tu jest a. jedním z původních (originálních) způsobů, jimiž nabýváme vlastnictví: však podstata její záleží spíše v tom, že předmět vlastnictví již existujícího se pouze rozšiřuje a to způsobem jiným nežli právním jednáním. To nastává buďto: že k věci nemovité se připojí jiná nemovitá, tak při náplavu (alluvio), nebo že se spojí s nemovitostí věc movitá, jako při osetí a sázení cizích semen anebo rostlin na vlastním pozemku (plantatio a satio), při stavění materiálem cizím na vlastním pozemku a naopak (inaedificatio) a pak dle římského práva při nabytí strže (avulsio), kteréž však jest v právech moderních zvláštním případem nabytí promlčením. Konečné nastane a., spojí-li se dvě neb více věcí movitých, jako při sloučeni věcí tekutých (confusio), smíšení předmětů sypkých (commixtio), mechanickém spojení věcí pevných (adiunctio) a sletování předmětů kovových (ferruminatio, adplumbatio, conflatio). Jiné rozdělení a. nalézáme v §. 404. rak. všeob. obč. zák., kteréž spočívá na právní theorii běžné na počátku našeho století. Dle toho vzniká přírůstek budto přirozeně, nebo dílem ruky lidské, neb obojím tímto způsobem zároveů (accesio naturalis, industrialis a mixta). – Literatura: Bechmann, Über die Lehre vom Eigenthumserwerb durch A., Kiel 1867 a pak spisy jednající o vlastnictví. (Viz tamtéž.)
3) A. (accessio possessionis), vpočtení času, po který předchůdce něčí jakousi věc držel, do doby vydržecí (viz Vydržení). Kr.
4) A., v právu mezinár. nabývací způsob a důvod vlastnictví (territoria) státního, na př. k území vzniklému vysušením moře neb jezer (Hollandsko), k ostrovům vzniklým v řekách nebo v námořském obvodu státu (spor severoamer. Spoj. Obcí s Anglií o ostrovy v ústí Mississippi). Na šírém moři sluší ostrovy nové okkupovati. Ostrovy povstalé v řekách pohraničních rozdělí se mezi pobřežné státy dle střední čáry hraniční. Zvláštní druh a. jest alluvio, t. j. náplav půdy na pobřeží říční neb mořské.
5) A., přistoupení států k smlouvám mezinárodním. Viz Akcessní smlouva. Tkl.