Ottův slovník naučný/Akafist
Ottův slovník naučný | ||
Akadémos | Akafist | Akai |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Akafist |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 607. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Akafist (z řec. ἀκαθιστός = nesedící), u pravoslavných nesědatelnyj hymnus (při němž se nesedí), nebo nesědaljnoje, slovou chvalozpěvy v církvi vých. ke cti Panny Marie, Krista Pána a svatých (obyč. 25 písní). Při sestavení jejich jest vzorem a. zpívaný v sobotu ráno před 5. nedělí postní (»Iudica«) ke cti Bohorodice, který poprvé byl prý zpíván r. 626 za císaře Heraklia, když Cařihrad obležen byl Peršany a Avary. Na památku osvobození Cařihradu od nepřátel zaveden pak byl v bohoslužbě církve vých. tento druh hymnův. Zvyk zpívati a-y ustálil se po nových vpádech Saracenů r. 673 a 716 a rozšířil se po celé církvi východní. O zavedení a-ů do bohoslužby zvláště získal si zásluhy patriarcha Sergij v VII. stol., jemuž proto i složení některých mylně bylo přičítáno. Na Rusi skládáno hojně a-ův ku poctě Bohorodice, Nejsv. Trojice, na oslavu Umučení Páně, Vzkříšení, pak ke cti jednotlivým svatým (sv. Alexandru Nevskému, Michalu archandělu a j.). Sborníky, v nichž uloženy jsou a-y, slovou akafistniki.