Ottův slovník naučný/Aithér

Ottův slovník naučný
Aithalidés	Aithér	Aithiopis

Údaje o textu
Titulek:	Aithér
Autor:	Albert Dohnal
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 556. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Aithér

Aithér (Αἰθήρ), lat. Aether, souvisí v řec. mythech kosmogonických s jednou z oněch fasí, kteréž prodělati bylo tvořícímu se světu. Jestiť zosobněný A. (dle Hésiodovy Theogonie) synem Ereba (Temna) a sestry jeho Nykty (Noci), dětí to Chaa (Bezdna), a jest dále bratrem Hémery (Dne); jinak Hyginus, fabulae, praef.; srv. též Cicero. De natura deorum III. 44. a 53. (Jiné ještě udaje genealogické, A-ra se týkající, viz v Roscherově Ausf. Lexikon der griech. u. röm. Mythol. na str. 198 n.) – Řekům znamenal a. jakýsi čistý, nesmíšený živel světla i tepla v oboru nadvzdušném, nebeském i stotožňován tedy namnoze s nebem samým (v mythu jmenuje se Uranos = Nebe synem A-rovým), jakož také se svrchovaným bohem nebe Zevem (Iuppiterem), s čímž souvisí také pověst, uvádějící A-a v manželské spojení se Zemí, zúrodňovanou od něho deštěm. A., právě tak jako nebe, pokládal se pak přirozeně též za obyt bohův a (dle názoru pozdějšího) také za sídlo duší zemřelých; srv. Lehrs, Populäre Aufsätze, str. 340 a n. Od starých filosofů řeckých pokládán za sídlo i princip životního tepla, vše živícího a oduševňujícího; viz hymny Orfické 5. a srv. Welcker, Griech. Götterlehre 1, 298 a n. Dnl.