Ottův slovník naučný/Aitólie
| Ottův slovník naučný | ||
| Aitken | Aitólie | Aitólos |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aitólie |
| Autor: | Justin Václav Prášek |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 556–557. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Aitólie |
|
Aitólie, krajina ve středním Řecku, na jihu dotýká se zálivu Korinthského, na záp. oddělovaly ji řeka Achelóos a pohoří Thyamos od Akarnanie, na sev. dotýkala se na krátko Ambrakijského zálivu, na sev.-vých. pohoří Tymfrestos a Oité činila hranici proti polohellénským kmenům Dolopů, Dryopův a Oitaiů, na východě pohoří Korax a Myénos ohraničovala A-ii proti Dóridě a Fókidě. A. vždy dělila se ve dvě již přírodou různé části: jihozápadní čásť mezi řekami Achelóem a Euenem pokládána za původiště Aitólův i nazývána ἡ ἀρχαία Αἰτωλία. Území toto na severu doléhalo k úpatí vysokého pohoří Panaitólikon zvaného (nyní Plokapari), jehož hřeben odděloval A-ii původní od A. Přibylé (ἡ ἐπίκτητος Αἰτωλία), hornaté to krajiny, obývané kmeny polobarbarskými a ve starověku málo známé, vyplňující všechen kraj od Lokridy ozólské až po záliv Ambrakijský. Původní neboli starou A-ii pokrývá úrodná nížina, na záp. do Akarnanie zabíhající, uprostřed níž leží dvě jezera, Hyria a Trichónis (nyní obě Apókuro zvaná); na bažinaté půdě kolem jezer jsou značné lesy a porostliny, vyšší polohy hodí se výborně k účelům zemědělství. Pohoří Arakynthos odděluje nížinu od lagunovitého pobřeží Korinthského zálivu. – Nynější A. v království Řeckém spojena jest s Akarnanií v jedinou nomarchii, jež rozdělena jest v 6 eparchií a 26 démů a na 7833 km² má 138.444 obyv. (1879). Hlavním jejím městem jest Missolongi (Mesolongion) na jižním pobřeží. – Dějiny. Nejstarší obyvatelé A. byli iónští Kurétové, přišlí z Euboie. Později přistěhovali se lelegičtí Aitólové, kteří Kuréty do Akarnanie zapudili, země se zmocnili a nejstarší města založili (Strab. dle Efora, 465). Poslední dozvuky bojů mezi Aitóly a Kuréty zachovaly se ve při kalydónské (Il. IX. 529 sq.). Do sev. končin vrhli se z Thessalie ustupující Hyantové a Aiolové, kteří usadili se nad zálivem Korinthským. Kmenové tito žili vesměs v obcích městských a účastnili se života hellénského. Za to horští kmenové v A-ii Přibylé vynikali surovostí a nedostatkem vzdělání, tak že ještě za Filippa III. za barbary byli pokládáni (Polyb. XVIII., 5., 8.). Žili kantonálně v roztroušených dvorcích a mimo válku a loupež hleděli si toliko chovu dobytka. V lesnatých nedostupných končinách mezi Achelóem a zálivem Ambrakijským seděli Agraiové, kteří ještě za války peloponnéské měli své krále. v údolí řeky Kampyla byli Aperantové, na úpatí Tymfresta Eurytanové, hovořivší nářečím starodávným, pozdějším Hellénům nesrozumitelným, pověstní svou surovostí, která prý neštítila se ani lidských obětí, na pramenech Euena Ofiové a na středním toku řeky Apodóté. Zeměpisně jsouce vzdáleni středu dějin hellénských, nesúčastňovali se Aitólové dlouho společných běhů. Stálé záští s Akarnany vyplňuje dějiny jejich až do doby makedonské. Zmocnivše se Oiniad a Strata. nabyli v střední Helladě moci největší. – Další dějiny viz Aitólský spolek. Pšk.