Ottův slovník naučný/Aineias (osoby)
| Ottův slovník naučný | ||
| Aineias | Aineias (osoby) | Ainésidémos |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aineias |
| Autor: | František Drtina, Antonín Gottwald |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 541–542. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Aineias: 1) A. z Gazy (v Syrii) žil v V. st. po Kr. Byl s počátku filosof novoplatónský vzdělav se zvláště u platónika Hieroklea v Alexandrii, kdež pak také po nějaký čas filosofii a rhétoriku přednášel. Přestoupiv pak na víru křesťanskou tak dovedně užil vědomostí filosofických k účelům apologétickým, že všeobecně byl zván křesťanským platónovcem. Přemýšlel zvláště o nesmrtelnosti duše lidské. V dialogu filosofickém Theofrastos, dle vzoru Platónova »Faidóna« napsaném, popřev věčnost světa a předživotní bytí (praeexistenci) duše lidské, dokazuje, že duše, nesmrtelna jsouc, k dalšímu bytu nezbytně těla má potřebí a že tedy také toto z mrtvých vstane. Také jiným článkům víry křesťanské snažil se naukou filosofickou větší přesvědčivosti dodati. Podstatu Trojice na př. vysvětluje tím, že uvádí platónský Λόγος v analogii se Synem božím a duši světovou s Duchem svatým. Spis jeho často byl vydán: od J. Wolfa roku 1560 v Curichu, od C. Bartha roku 1655 v Lipsku a konečně v Paříži roku 1836 pod titulem: Aeneas Gazaeus et Zacharias Mitylenaeus de immortalitate animae et consummatione mundi ed. J. F. Boissonade. – Mimo to jest od něho zachováno 25 listů, které ve větší sbírce vydal Aldus Manutius v Římě roku 1499. Dna.
2) A. ὁ τακτικός, nejst. spisovatel o válečnictví, žil za doby Aristotelovy a jest to dle domněnky Casaubonovy týž vůdce, který v dějinách Xenofontových slove Aeneas Stymfalius a byl velitelem Arkadů v bitvě mantinejské r. 362 př. Kr. Z úplného díla jeho o umění válečnickém doby tehdejší, jehož nadpis byl Ὑπομνήματα zachoval se jen oddíl o obléhání πολιορκητικὸν ὑπόμνεμα, v němž jsou některé důležité zprávy historické. Spis tento vydáván s dílem Polybiovým, nejprv od Casaubona v Paříži r. 1609; nejlepší vydání s Casaubonovým kommentářem obstaral Orelli v Lipsku 1818. Do němčiny přeložili dílo to Köchly a Rüstow v Lipsku 1853. (Griech. Kriegsschriftsteller I. sv.) Gd.