Ottův slovník naučný/Aigner (osoby)
| Ottův slovník naučný | ||
| Aigner | Aigner (osoby) | Aigofagos |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aigner |
| Autor: | Wojciech Gerson, redakce, Josef Bohuslav Foerster, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 530–531. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Aigner: 1) Piotr (* ok. 1746 – † 1841), znamenitý architekt polský, působil na konci předešlého a počátkem tohoto století. V mládí odebral se za účelem architektonických studií do Říma, kde stal se členem akademie sv. Lukáše. Do vlasti vrátil se teprve kolem r. 1782 a byl zprvu stavitelem vojenským. Později vstoupil do služby vládní a r. 1817 stal se řádným professorem architektury na varšavské universitě. Podlé návrhů jeho bylo jak ve Varšavě, tak i jinde v Polsku vystavěno mnoho krásných budov a pomníků. Ve Varšavě přestavěl r. 1788 průčelí chrámu bernardinského ve slohu klassickém, načež roku 1818 zakryl starou nevkusnou zeď klášterní pěknou galerií. Mimo to vystavěl chrám sv. Alexandra s kopulí (dok. r. 1826), jenž jest napodobením pantheonu Agrippova v Římě, mincovnu (1818), rovněž ve slohu klassickém, městský dům na Marywilu s věží o pěti patrech (1820), přestavěl průčelí kostela sv. Ondřeje, nyní jeptišek kanovnic a dokončil astronomickou observatoř. Od A-a pochází též kathedrální chrám sv. Alexandra v Suwałkách (1825), kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatyně Sibylly v Puławách, projekt pomníku Napoleonova v Kališi, jejž r. 1808 postavila legie generála Zajączka, a projekt pomníku Koperníkova (1810). Mezi r. 1825 a 1827 meškal A. v Krakově, kde zhotovil a městu věnoval plány k přestavbě starobylé brány Florianské a Sukiennic. O stavitelství vyšlo od něho několik spisů, z nichž jsou důležitější: Cegielnia nowa, wynalazku własnego (Lovič, 1788); Budownictwo wiejskie z cegły glinosuszonéj (Varš., 1791); Projekt do urządzenia budowniczéj policyi (t. 1791); O świątyniach u starožytnych i o słowiańskich (Roczniki Tow. Warsz. przyj. nauk, sv. 7., t. 1811); Rozprawa o guście w ogólności, a w szczególności w arehitekturze (t. 1812); Budowy kościołów (t. 1825). Stařec jsa již 80letý odebral se A. znova do Italie, meškal nějaký čas v Římě a později ve Florencii, kde též život zakončil. Stavby, jež A. provedl, vyznačují se ryzostí klassických forem a krásou proporcí. Právem nazývá A-a Stanislav Potocki, výtečný znalec umění výtvarného, jedním z předních architektů své doby. (Ciampi: Notizie, Lucca, 1830; Sobieszczański: Wiadomości historyczne o sztukach pięknych w dawnej Polsce, Varšava, I. 1847, II. 1850.) Gn.
2) A. Karol († 1794), mladší bratr předešlého, polský malíř. Roku 1786 byl poslán na útraty krále Stanislava Augusta do Říma, kde získal třikráte cenu kapitolinské akademie. Zemřel v mladém věku. Gn. red.
3) A. Engelbert, hudební skladatel, nar. 23. ún. 1798 ve Vídni. Ve veřejném postavení působil dvě léta jako ředitel balletu, potom věnoval se zcela komposici. Četné jeho skladby světské i kostelní, mezi nimi opery, operetty, ballety, skladby komorní, mše atd., nasvědčují vážnému vzdělání skladatelovu. —rs.—
4) A. Michael, mědirytec (* ve Vídni 20. kv. 1805), pracoval s počátku o podobiznách a sujetech historických v mědirytecké škole vídeňské; po r. 1827 zabýval se výhradně kreslením předmětův a apparátů mechanických, geometrických a fysikálních, v čemž takové zručnosti a dokonalosti nabyl, že svěřeno mu illustrovati mnohá nákladná díla z oboru mechaniky, technologie a průmyslu, jako Prechtlovu Technologische Encyklopaedie, Gerstnerovu a Burgovu Mechaniku, Wehrleovu Probir- u. Hüttenkunde, Baumgartnerovu Naturlehre, Verhandlungen des neu-oest. Gewerbevereines, illustrace k 6 dílům od c. k. dvorní komory vydaným Erloschene Privilegien aj. v.
5) A. Josef Mathaeus, malíř podobizen (* 1818 ve Vídni). Vyučil se řemeslu svého otce zlatníka, ale záhy oddal se malířství, v němž vzdělával se u Bedř. Amerlinga až do svého dvacátého roku, načež maloval výhradně podobizny. R. 1848 súčastnil se politických bouří velmi činně, stal se velitelem akademické legie, posléze zajat a 23. listop. odsouzen k smrti. Avšak na přímluvu vysokých příznivců kníže Windischgraetz v poslední chvíli udělil mu milost. – Z podobizen jeho, které jsou pozoruhodny charakteristickou koncepcí, silným výrazem a případným koloritem, jsou nejznámější: podobizna šíleného Lenaua (setkání s Lenauem v blázinci döblinském A. sám líčí ve spisu dra. L. Frankla »Zu Lenau's Biographie« ve Vídni 1854), podobizny císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty v životní velikosti, básníka Grillparzera, skladatele Rubinsteina a j. v. Císař Maxmilián objednal u něho řadu kopií nejlepších mistrů z víd. Belvederu, kterouž prací A. právě byl zaměstnán, když císař v Mexiku tragickou smrtí sešel. A. zemřel 19. února r. 1886 ve Vídni.