Ottův slovník naučný/Aidín
| Ottův slovník naučný | ||
| Aidib | Aidín | Aidoiomanie |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aidín |
| Autor: | Vojtěch Mayerhofer |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 521–522. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Aidín (měsíční svit), příjmením Güzelhisár (krásný zámek), hlavní město tureckého vilajetu a sandžaku v jihozápadní Anatolii. na říčce Čakyrly, pr. přítoku Menderesu, a na úpatí Džuma-dagu malebně rozložené, v obvodu 6 km, vně se svými 6000 domy a četnými krásnými mešitami pěkné na pohled, ale uvnitř neúhledné, s úzkými a křivými ulicemi; obyvatelů má 35.000, ze tří čtvrtin Turkův, ostatní jsou Řekové a židé. A. jest střediskem značného obchodu, hlavně s bavlnou v okolí hojně pěstovanou a s ovocem (fíky, olivami, hrozny) a v té příčině zaujímá přední místo po Smyrně, s níž je spojuje železnice 115 km dlouhá. O bohatém okolí A-a říká lid, že jest to »kraj politý olejem a medem a posypaný ovocem«. Na vysočině nad městem stávalo staré město Tralles, z jehož nepatrných zřícenin vynikají ještě jen tři arkády, nejspíše pozůstatky gymnasia, o němž Strabo se zmiňuje. – A-ský vilájet zaujímá jihozáp. čásť Malé Asie (bývalou Lydii, Karii a části Lykie a Frygie), rozdělen jest v sandžaky saruchánský, izmírský čili smyrenský, aidínský a mentešský a má na 59.633 km2 437.122 ob. (1879). Jsou to kraje z větší části hornaté (Dimirdžidag, Boz-dag, Baba-dag, Kartal-dag a j.), hojně svlažované (Gediz-čaj, starý Hermon; Menderes, st. Maiander), úrodné, ale nedostatečně vzdělané, s pobřežím bohatě rozčleněným (zálivy smyrenský, scalanovský, mendelijský, džovský, symijský a makerský); želez. dráha spojující A. se Smyrnou, Kasabou a Alášehrem jest 305 km dlouhá. f.