Agrotis Tr., osenice, rod motýlů nočních z čeledi mur (Noctuidae), k němuž čítáme mnohé druhy velmi škodné hospodářství rolnímu i lesnímu. Nápadným znakem četných druhů osenic jest, že v klidu neskládají křídla střechovitě (šikmo) po stranách těla, nýbrž drží je na hřbetě skoro vodorovně; můry tyto ukrývají se za dne nejraději při zemi pod listím, kamením nebo hrudami, a vyletují teprve na večer z úkrytů svých. Oči jejich jsou lysé, makadla vztyčená, hlava, hruď i kuželovitý zadek přiléhajícími chloupky pokryté. Holeně středních a zadních noh mají ostruhovité ostny, přední však jsou vždy bez rohovitého drápku na konci. Křídla jsou podoby i kresby rozmanité, obyčejně světleji nebo temněji šedá, neúhledná. Housenky osenic jsou válcovité, skoro zcela lysé, šestnáctinohé, a mají barvy neurčité, ponejvíce šedé nebo nahnědlé; za dne ukrývají se také na podobných místech jako můry samy, ano i v kypré zemi, a teprve v noci vylézají na pastvu. Vyžírají obyčejně mladé vnitřní listy (srdéčka) rozličných zelin, ano i hlízy a šťavnaté kořeny; přezimují na rozličném stupni dospělosti a zakuklují se z jara v zemi. Na místě masitých bradavek, jež na těle jiných housenek zhusta se vyskytují, mají na každém kroužku těla určitý počet malých, lesklých plátků rohovitých, jež na hřbetě tvoří obyčejně čtyři řady podélné, a nesou po jednom štětinovitém chloupku. Z velikého počtu druhů, jež často velmi nesnadno bývá určiti, uvádíme jen několik důležitějších; z těch pak nejvíce pozornosti zasluhuje: 1. Osenice ozimní čili můra osenní (A. segetum Tr.; viz vyobr. č. 107.), u nás všude hojná a často velice škodlivá. Jest těla asi 20 mm dlouhého a s rozepjatými křídly 48 mm široká. Přední křídla jsou žluto-nebo šedohnědá, tmavěji poprášená, se třemi temnějšími a ostře černě obroubenými skvrnami a dvěma zoubkovanými, dvojitými čarami příčnými; křídla zadní leskle bílá, s hnědými žilkami a na pokraji trochu nahnědlá. Objevuje se od konce května asi do srpna. Housenka její jest bledě šedohnědá, trochu zelenavá, s koží lesklou a zvl. na hřbetě prosvítavou; hlava a rohovitý štítek na šiji jsou barvy temnější. Malé, rohovité plátky na kroužcích hřbetních jsou světlé a tudíž málo patrny. Po stranách tlustého, válcovitého těla táhnou se dvě neurčitě omezené, žlutavé čárky. Housenky osenice ozimní líhnou se od konce července do září a dorůstají do zimy na 5 cm délky. Za dne skrývají se, do kotouče jsouce svinut, pod listím a hrudami, v noci pak ožírají nejraději mladé, právě klíčící obilí a sazenice zelin i květin zahradních, čímž často mladé setby úplně ničí. Na zimu zalézají hlouběji do země, z jara pak opět žerou ještě několik neděl a zakuklují se konečně v zemi v kuklu žlutavě. hnědou, v zadu dvěma tupými špicemi zakončenou. Nejlepším prostředkem, jímž zhoubnému řádění housenek těchto lze přítrž učiniti, jest pilné sbírání jich, kdekoli ve větším množství se objevují; to může se díti buď za dne tak, že se housenky v úkrytech jejich vyhledávají, nebo ještě lépe v noci, když právě na pastvu byly vylezly, při čemž ovšem sběratel svítilnou opatřiti se musí. – 2. Osenici podzimní podobá se stejně hojná a škodlivá osenice vykřičníková (A. exclamationis L.), nazvaná tak proto, že dvě černé skvrny na předních křídlech jejích jsou zvláště silně vyvinuty a činí dohromady podobu vykřičníku (!); křídla tato jsou obyčejně rudošedá nebo nahnědlá, uprostřed vždy světlejší, s nezřetelnými čarami příčnými. Zadní křídla jsou bílá hnědě obroubená, u samiček světle šedohnědá; šířka křídel jen 34–39 mm. Nápadnou známkou tohoto druhu jest černá, na stranách skrácená páska příčná na obojku čili límci šíjovém. Housenky jsou žlutohnědé, nelesklé, pouze rohovité štítky na šíji i deska řitní jsou lesklé. Objevují se od konce čce až do května příštího roku a živí se podobným způsobem jako housenky osenice ozimní; v zimě odpočívají v komůrce podzemní, již uvnitř vyhlazují. Můry vyletují až v červnu a v červenci. – 3. Osenice pšeničná (A. tritici L.) jest ještě menší, jen asi 35 mm šir. a v barvě velmi proměnlivá; přední křídla jsou nejčastěji šedá a bíle poprášena, někdy též narudle žlutohnědá, s bílou žilkou střední; z kořene vybíhá černý pruh paprskovitý, na čáře vlnité jest zřetelný nákres v podobě písmene W a dále do vnitř několik šípovitých skvrn černých. Žije hlavně v krajinách písečných, a šedé, temněji podél pruhované housenky její škodí mladému osení a jiným rostlinám pícním; přezimují mnohem méně dospělé než u druhů předešlých, pročež z jara déle žerou a tím více škodí, ale nebývají nikdy tak hojny. – 4. Osenice borová (A. vestigialis Hufn.; viz vyobr. č. 108.) liší se od předešlých podstatně tím, že housenky její ožírají často také mladé sazenice borové a tím ve školkách lesních působí dosti značnou škodu. Můry mají přední křídla popelavá, někdy i nafialovělá nebo nahnědlá a v celku mnohem pestřejší, neboť černé skvrny a čárky bývají na nich ostřeji vyznačeny než u jiných osenic. Zadní křídla jsou světle šedá s temnějšími žilkami a temnější skvrnou uprostřed. Housenky jsou nelesklé, hnědošedé, s hnědou hlavou, štítkem šíjovým a řitním; líhnou se až v září a škodí tedy hlavně až z jara, neboť se zakuklují teprve v červnu. Ve školkách lesních dlužno housenky ty bedlivě sbírati a ještě dříve, než se semeno zasívá, místo pro setbu připravené náležitě prohlédnouti a vyčistiti ode všeho býlí, na němž se housenky z prvu zdržují a živí. LD.
PD old 70
