Ottův slovník naučný/Agapéty
Ottův slovník naučný | ||
Agapet | Agapéty | Agapić |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Agapéty |
Autor: | Alois Jirák |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 423. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Agapéty (άγαπηταί, milé, milostenky) byla přezdívka posměšná, kterou v prvních dobách křesťanství, hlavně od konce III. stol., dával lid pannám, jež sice Bohu se zasvětily, ale ve světě žily a ku správě svého jmění, jakož i k osobní své ochraně přibíraly si do svých domů mužské, kteří taktéž slib čistoty složili. Samy nazývaly se »sestrami« těchto mu. žův, anebo i pannami církevními. Spravovaly též domácnost a hospodářství kněží, ba i mnichů doprovázejíce je někdy též na cestách; a tak se stalo, že zavdaly mnoho pohoršení a podnět daly k této přezdívce. K zamezení pohoršení tohoto horlil proti a-ám v Africe sv. Cyprián, synoda ancyrská (314), která řád a-t přímo zakázala, sv. Jeronym a sv. Jan Zlatoústý, který zvláštní spis proti spolubydlení a-t s mužskými hned na počátku svého biskupského úřadu vydal. Z a-t vytvořily se později jisté náboženské sekty, proti nimž zákaz vydal druhý sněm lateránský r. 1139, hlavně pro jejich tajemné mysterie. Jrk.